Vdf - Ještěd 16.11.2012

Toto byla první výprava se žáky za stejným cílem - Ještědem.

Sešli jsme se v pátek ve škole, kde jsme si ještě před odchodem zahráli hru CS 1,6 :D

20:00 - nachýlil se čas odchodu a my vyrazili.

Cesta byla náročná. Vedla skrze řeky a bažiny. Vše ale vyvažoval kolektiv. Tehdy jsem si všiml, že se žáci chovají mimo školu lépe než ve škole :) Někteří, kteří ve škole spíše zlobili, nyní pomáhali potřebným. Nosili batohy, přenášeli dívky přes bláto či řeky. Uvědomil jsem si, že ne jenom první dojem klame.

Prali jsme se s každým dalším kilometrem, který nás přinášel blíže k cíli.

Nad ránem ale přišla Únava (byla to velká únava, proto velké Ú ;), došly síly a tak jsme to zalomili ve škarpě. No, nebylo to nejbezpečnější místo, ale měli jste vidět ty řidiče :D

Po probrání jsme zašli do první otevřené hospůdky a zvažovali zda půjdeme dál. Kolektiv byl rozpolcený a tak, abychom zůstali pohromadě, jsme nakonec výzvu zdolat pěšky Ještěd z Varnsdorfu vzdali.

Když jsme se objevili ve škole, tak se nám někteří posmívali, že to prý říkali, že to nedáme.

No, tentokrát měli pravdu.

Vdf - Ještěd 29.5.2015

Od celkově druhé výpravy na Ještěd z Varnsdorfu uplynulo 2,5 roku. Po celou tu dobu ve mě hořela touha, tuto výzvu zopakovat. Oslovil jsem tedy další generaci a samozřejmě i tu, která to šla tenkrát před 2,5 lety a dali se znovu do boje.

Cesta byla zmapovaná. Ubýhala dobře.

Po nějaké době ale někteří přicházeli na hranice svých sil a dále již nemohli.

Zbylo nás 5.

Už jsme byli nějakých 16 km od Ještědu. Věřili jsme si, že to tentokrát dokážeme. Došli jsme v lese na rozcestí. Vedlo odtud 5 cest. A světe div se, to rozcestí nebylo na online mapách :/ Rozhodování bylo obtížné, jelikož na tom závisel úspěch naší mise.

Nakonec jsme jednu cestu zvolili. Ta nás však nasměrovala do luk a polí. Boty se nám promáčely a my se ocitli místo na kopci v nějakém údolí. Tato skutečnost spojená s naší únavou nás opět pokořila a my se na Ještěd dívali pouze z dálky.

A ano, i tentokrát se objevili někteří, kteří nám přeci říkali, že to zase nezvládneme.

Vdf - Ještěd 9.9.2016

Uplynul další rok od naší druhé prohry a my se rozhodli tuto výzvu znovu přijmout.

Do boje s předešlými neúspěchy, a hlasy, které se nám vysmívaly, se vydaly generace nové i ty, které se účastnili předešlých pokusů.

Žasnu nad tím, s jakým nadšením jsme po nedokončených výpravách, znovu pokořovali kilometr za kilometrem. Dlouhou dobu jsme se nenechali zastavit, vyjma krákých odpočinkových chvil.

Potom ale přišel večer, tma a s tmou únava.

Po dalších výpravách a stejných zkušenostech jsem pochopil, že toto je ta část výpravy, která sejme skoro každého. Ale abych nepředbíhal ;)

Únava byla taková, že to mnohé složilo.Jako, kdybych to neříkal ;) Na kraji Rynoltic (cca 20 km od vrcholu Ještědu) je zastřešené posezení, kde jsme snad všichni složili hlavy a na pár minut, někteří trochu více než pár, usnuly :D

Spánek na kraji Rynoltic nám dodal sil a na benzínku v Jitravě jsme se dostali celkem rychle.

O této beznínce je později prohlášeno, že je to základ ;)

Tam ale přišlo překvapení, ne ale pro nás :D Benzínka měla na dveřích napsáno "Non stop", ale bylo zavřeno. Zaťukali jsme na sklo a za pultem se zvedla ospalá obsluha xD xD To musel být šok, vidět ve tři hodiny ráno tolik turistů xD A ještě, když přišli pěšky a ne autem xD

Na benzínce jsme načerpali energii a byli opět "čilí" :D. Plán cesty vycházel, síly byly (jakš takš).

"Zvládneme to tentokrát už vylézt?"

Po několika kilometrech a ostrém stoupání jsme se dostali z Jitravy na hřeben a pochodovali po něm až na Ještěd.

Vypadá to, že nás už nic nemůže zastavit. Takhle daleko jsme ještě nebyli. No, pokud čekáš zádrhel, čekáš správně :D

Hřeben kopců totiž není tak úplně rovný, jak by někdo očekával. Nebylo výjimkou vystoupat 100 m převýšení a následně 150 m převýšení slézat :D Bylo to demotivujcí. Věděli jsme, že musíme stoupat, ale my klesali a klesali. Počítali jsme, kolik metrů budeme muset zase nastoupat. Ještěd je vysoký 1012 m n. m. a my byli někde kolem 570 m n. m.

Sice jsme na benzínce načerpali energii, ale ta po několik stoupáních a hlubších klesáních rychle docházela. A teď jsme si uvědomili, že musíme ještě 442 m nastoupat. Katastrofa.

A to nebylo vše. Přišlo další stoupání a další klesání. A zase. A zas.

Ano, zádrhelů jsme potkali ještě hodně, ale už nás nezastavily.

Je to tady - po několika kilometrech vidíme Ještěd a i když nám zbývá ještě asi 6 km, tak víme, že tentokrát, ho zdoláme :)

A opravdu. Uplynulo dalších několik hodin a my stanuli poprvé od roku 2012 na Ještědu, na který jsme vyšli pěšky z Varnsdorfu.

Když jsme tam tak stáli, dívali se na sebe a gratulovali si, věděli jsme, že jsme v našich životech dosáhli něčeho, na co do konce života nezapomeneme. Věděli jsme, že se nám už nebudou smát, protože jsme vyhráli :)

Jenom ty lidi kolem nás na tom Ještědu na nás nějak divně civí. Oni si snad myslí, že jsme vyšli ze spodního parkoviště a že nás to tolik zničilo xD

Každopádně takovou radost z úspěchu jen tak nezažiješ :) Po 3,5 letech jsme to dokázali :D

Vdf - Ještěd 16.6.2016

Půl roku od prvního úspěchu této cesty se žáky jsme se vadali na další turnus. Červen, počasí bude jistě krásné.

Nadšeně jsme odstartovali tůru ve 4 hodiny odpoledne, pěkně po škole a práci :)

První kilometry v nohách a panuje nadšená nálada. Tváře jsou plné úsměvů a srandy.

No joo, dost účastníků je nových a oni nevědí, co je čeká xD

Takže, tváře jsou plné úsměvů a srandy xD Vyprávíme si, jaké to bylo na předchozích tůrách a očekáváme, že to tentokrát zmákneme také.

V lese se nám podařilo najít i několik hub, ovšem, v jakém stavu dopadly si nepamatuji :D

Chata Luž, horký čaj, úsměv a smích (chudáci xD). Takový krásný podvečer. Venku se přehnala pěkná průtrž a objevily se první náznaky zmizelé dobré nálady xD Máme za sebou zatím jenom 10 km a venku bude mokro xD No, aspoň jsme se vyhli té průtrži.

Opak byl pravdou. Vylezli jsme z chaty, udělali několik desítek kroků a spustil se takový liják, že jsme skoro nestíhali vyndavat pláštěnky. S přestávkami pršelo celý zbytek pátku (cca 4 hodiny). Boty byly promáčené, nepromovaké bundy promokly, kalhoty, legíny, tepláky se daly ždímat. Kdybychom ve věcech skočili do bazénu, vypadali bychom téměř stejně :D

Byla to silná zkouška naší vytrvalosti a odhodlání. Do této doby jsme nečelili takové zkoušce.

Ale, přeci nás nějaký deštík nemůže skolit.

Přišla sobota ráno a delší dobu již nepršelo. Vyměnili jsme si proto ponožky za suché. Někdo si dokonce navlékl nožky do igelitových sáčků, aby měl v botách teplo.

Možná se tomu směješ, ale na takové tůře se prokáže, jak si umíš poradit :) A šlo se dál.

Ještěd na nás svítí zdálky a my jsme odhodlaní ho znovu dosáhnout.

Posledních asi 20 km, nohy jsou rozmáčené a začínají se objevovat puchýře. Ty dokáží člověka velmi zpomalit, ale i přes to se šlo dál.

Jitrava, benzínka ;) Odpočinek, tankování a vyrážíme. Před námi krpál - hřeben :D Wooow, jsme tu zas, Ještěde už jdeme :D

Postupovali jsme opatrně, šetřili své síly. Najednou jsme stáli na parkovišti pod Ještědem a dívali se na něj nahoru. Už jenom 3 km :D

Máme to! Znovu jsme tuto tůru úspěšně zvládli. Na této tůře byli lidé, kteří v roce 2015 zažili neúspěch. Dnes je to ale jinak. Dnes vytyčeného cíle dosáhli :)

Když jsme si na Ještědu odpočinuli a připravovali se k cestě dolů, napadla nás náhlá myšlenka - sejít Ještěd pod lanovkou :D

Byl to hodně pitomý nápad, ale to jsme ještě nevěděli xD

Kdo neměl puchýře a zničená kolena do teď, tak po této cestě pod lanovkou už ano xD

Vdf - Ještěd 15.9.2017

Utekly 3 měsíce a odhodlání nastalo znovu. Tato výprava by se dala považovat za traci, avšak často s obměnou účastníků xD

Absolutně "netuším", proč se do toho někomu nechce znovu xD

Tentokrát nám počasí přálo, ale podle pozdější reakce účastníků, se šlo minule za deště lépe :D

Kráčelo se pomalinku a v klidu. Na druhou stranu, na žádné z cest jsem nepoužil tolik obvazů a náplastí :D Ostatně, autolékárničku používám snad jenom na této tůře :D

Rád bych ti předestlal, jak jsme se zase rozvalili na benzínce xD Jak jsme se nadlábli, někteří prospali, ohřáli, zkouknuli nějaký pořad v televizi a vyrazili dál, ale, to prostě musíš zažít xD Musíš vidět tu obsluhu, když nás ve 3 hodiny ráno vidí, jak se jí nakvartýrujeme dovnitř xD

I po načerpání sil se jde pomalinku a těžce. Někdo spí za chůze, jiný odpočívá, kde může. Ale pokračujeme v pokládání nohou jednu před druhou.

S hřebenem plným klesání a stoupání jsme si poradili taky pomalinku.

A zvolna jsme dorazili až na vrchol Ještědu :D

Hlavním cílem je, tuto tůru dojít do konce :) Každý máme různé fyzické a psychické dispozice, které jsou touto tůrou nahlodávány. Nezáleží na tom, jak rychle cestu zvládneme, ale jestli jí vůbec překonáme a zvítězíme sami nad sebou.

A i tentokrát se to povedlo :)

Pozor, zpět jsme už jeli lanovkou :D

Vdf - Ještěd 22.6.2018

Sešlo se nás zhruba stejně jako minule a cesta ubíhala v podobném režimu - smích, sranda, elán, pozitivně až do ........... večera.

Říkal jsem to, pamatuješ xD

Večer ustanou vtípky, řeči, a vlastně všechno zbytečné a skoro každý se soustředí na chůzi :D

A to bys nevěřil(a), jak je i toto náročné xD

Až za chatou Luž přišel poprvé větší vtípek. Zeptal jsem se: "Vidíte ty kopečky před námi?"

Dostal jsem odpověď: "To je Ještěd? To není zase tak daleko."

ach xD

Po odpovědi jsem pokračoval: "Ty kopečky, to není Ještěd, podívejte se doleva." xD

(Tam v dálce, kdo šel, tak ví, svítil Ještěd :D)

Opět jsem dostal dpověď avšak ne nečekanou xD: "To si děláte pr..."

Tak jsme si udělali jasno, co znamená 55 km z Varnsdorfu na Ještěd xD

Tento vtípek jsem poté zkusil ještě několikrát xD A zřejmě, až půjdeš taky, tak ho zkusím znovu xD Je to totiž sranda, pozorovat ty výrazy tváří, když uvidí Ještěd xD

Ale šli jsme dál :D Cesta byla více méně v pohodě, bez větších překážek, bez setkání s lesní zvěří, ale přesto nás někteří opustili.

Ano, opustili. Jestli jsi viděl(a) Piráty z Karibiku, tak víš, že: "Kdo zůstane vzadu, je ponechán vzadu." Ale neboj, pokud by šlo o zranění, tak tě tam nenecháme.

Všiml jsem si, že spousta lidí končí v polovině cesty, nebo spíše, trošku za polovinou v Petrovicích nebo Rynolticích. Ono, pak už je snad jenom Jitrava, kam pro "ponechané vzadu" může někdo přijet. Od té doby jsme už v lese :)

Těch několik odvážlivců a vytrvalců pokračovalo dále a i tentokrát jsme se na Ještěd dostali :D

Víš, mnozí se ptají: "Co potom na Ještědu děláte?" Odpověď je jednoduchá: "Uděláme si fotku a jedeme domů." xD

Vdf - Ještěd 28.9.2018

Toto byla cesta, během které jsem zaznamenal největší počet sprostých slov :D

Ono se není čemu divit, pokud jsi tuto tůru šel(šla), víš, o čem píšu. Možná právě o tobě xD

Nohy, ramena a vlastně celé tělo dostává zabrat a k tomu ještě nespíme (až na občasné výjimky ;). Únava se na psychice podepíše ve velké míře :)

Kdo vytrvá až do konce, je prostě borec či borka :D

Výrazy ve tvářích, když nám scházelo už jenom 7 km byly naprosto jasné: "Tohle nemyslíte vážně.

A já dodávám: "A to jdeš dobrovolně xD"

Když vidíš Ještěd z toho parkoviště, na které se dostaneme přes ten šílený kopcovitý hřeben, tak si říkáš: "Tak, kvůli tomuhle sem jdu?"

Někdy už síli nestačí, nohy bolí, puchýře cítíš na každém kroku (nečekaně ;), ale jsi ve stavu, že tady, 3 km od vrcholu, to už prostě nevzdáš. I kdybys to měl(a) jít další 4 hodiny (není to daleko od pravdy), tak to prostě vylezeš. Nebo vyplazíš ;)

Ale zmákli jsme to, vyšli jsme, dokázali jsme to - opět :D

Mám obrovskou radost, když vidím změnu na těch tvářích, které před chvílí dávali jasně najevo: "Asi chcípnu.", a teď ten stres a vypjetí ustoupili a nastoupila radost.

Někomu to ale dojde až doma ;)

A mění se i reakce rodičů :D Nejdříve jsme blázni, jak jinak ;) Ale potom jsou na vás hrdí :)

Vdf - Ještěd 31.05.2019

Asi tomu nevěříš a vlastně nevím, jestli tomu věřím i já, ale vycházíme znovu :D

Pokaždé si říkám: "Už zase?" :D

Ano už zase, protože to stojí za to ;)

Po tolika cestách už máme představu, co čekat. Ale to, co stalo tentokrát, to nepobereš :D

Takhle si jdeš v 1 ráno Petrovicemi a týpek u baráka nahazuje stěnu xD

Ale tím, že viděl už jednu z našich rychlejších skupin, tak se s námi dal do řeči a tak jsme si popovídali, odkud jdeme, kam jdeme, proč to děláme.

Takovou otázku si taky někdy dávám. Hlavně v pátek, když vycházíme xD

Každopádně, pan Petr(to si zapamatuj), se s námi dohodl, že by se k nám příště připojil se synem také. A že by pro nás připravili posezení a občerstvení.

Hezky jsme si popovídali a šlo se dál.

Z původních 28 účastníku jich 9 došlo do svého cíle psychických a fyzických sil po cca 40ti kilometrech na benzínce v Jitravě

Zase ta benzínka vidíš ;) :D

Každopádně, za to, čeho dosáhli, jim patří obrovské uznání :)

Kdo do cíle svých sil ještě nedošel, pokračoval v cestě přemlouvání se, bolestí, utrpení a nakonec to zvládlo 19 účastníků :)

Chtěl bych se s tebou podělit o něco málo ze zážků, kterých je na této cestě tolik, ale většina z nich zůstane jen v našich srdcích a myslích :)

Něco málo ze zážitků

Po nevím kolika kilometrech, kdy jsme už byli opravdu hodně, hodně unaveni, se ozve Kája M.: "Já mám tak suchý ruce." xD

No prostě nechápete, na co může myslet. Ostatní si stěžují na nohy, záda, ramena, dávají si svačinu a ona má suchý ruceee? xD

Tonda: "Ti říkám, že mám tu patu zaraženou v tý botě." xD

Týna M.: "Kolik je to na benzínku.
Tonda B.:"To bude na pohodu."
Já?: "10"
Týna M. na Tondu B.: "Ti dám bombu."

Lucka D.: "Tohle je určitě nelegální."
Já: "Co?"
Lucka D.: "Ten kopec."

Já: "Bolí vás něco, co vás ještě nikdy nebolelo?"
Lukáš S.: "Jo, nohy."

Když si dnes (27.10.2020) znovu pročítám tyto řádky, tak se mi vybavují přesně ty situace a musím se smát :)

Pokud jsi do této chvíle váhal(a), tak nyní již neváhej a přidej se taky ;)

A co o této procházce říkají účastníci? :D

Bohouš S.: Cesta byla pohodová, naprostá krása, větší chill jsem nikdy nezažil.. Tohle by mohly být představy, které, bohužel, také představami zůstanou, protože při této cestě si člověk může projít samotným peklem, sáhnout si až na dno svých sil a pokud víte, že jste to nedávali do té doby, dokud nedojdete k benzínce u Rynoltic (2/3 cesty), tak doporučuju si rozmyslet cestu dál na Ještěd :D, good luck vám, kdo budete chtít jít příští rok. :D :D

Káťa P.: Až na pomalejší začátek, kdy jsem z toho byla trochu nervozní, jelikož to není úplně můj styl, po oddělení na chatě Luž přišlo moje tempo. Krásný výhled, západ slunce a setmění, dobrodrůžo mohlo začít. S čelovkou na hlavě jsem v lese ještě nikdy nešla. Vlastně s čelovkou jsem nešla asi zatím nikde. Hudba nám k tomu hrála a my si i sem tam zpívali české hitovky. Na benzínce nastala velká krize a nejradši bych tam usnula, ale dali jsme si polívku a šli statečně dál. Chvílemi jsem si přišla trochu jako hadrový panák a moje chůze byla pouze automatická a v polospánku, chvílemi zase chytla život a já byla jako po probuzení prospané noci. I přes to, že se Ještěd, při výhledu na něj, zdál být stále strašně daleko (a to byl třeba už jen 5 km od nás!) jsme byli najednou na něm. Pocit to byl parádní a cesta se mi hodně líbila a užila jsme si ji. Moc lidí takové magořiny jako přes noc Varnsdorf - Ještěd asi nepodniká. Výhledu jsem si sice moc nahoře neužila, jelikož jsme tam všichni usli a byli naprosto vyčerpaní. Každopádně jsme dali pivko a jeli dolů. Zážitek parádní a budu na něj jenom ráda vzpomínat ;)

Kája M. a Nikča Z.: Celkově se nám to líbilo. Prošli jsme naše okolí... Je to složité, co se psychiky týče. Fyzicky se to zvládnout dá. Ale jak na člověka přijde únava, je nepříjemný a má toho plné zuby... Ale jinak samozřejmě pro další odvážlivce doporučujeme tuto zajímavou "procházku" ;) ;)

Petr H.: Musím říct, že hlavní je správná obuv. Šel jsem to asi v nejhorších možných botech, co jsou a myslel jsem, že si za to dám pěstí. Pokud by byla správná obuv, tak je tato výprava opravdu suprová. Supr atmosféra, supr lidi, supr výhledy. Doporučuji aspoň zkusit ;)

Ondra G.: Úžasná možnost, jak si dokázat svou odhodlanost pro věc. Pochod není ani tak o fyzické zdatnosti, jako o psychické síle. Výlet bolí a s každým dalším kilometrem přicházejí myšlenky o kapitulaci, ale pocit, který je po zdolání takové dálky, je krásná věc a zůstane v každém "přeživším" napořád. Tuto procházku jsem šel již podruhé a mám z ní parádní vzpomínky. Momenty, které během cesty nastanou, v reálném životě nikdy nepřijdou. Je to cesta plná utrpení a radosti v jednom, naštěstí se vždy najde parta lidí, která tyto pocity s vámi bude sdílet, klidně i po dobu 20ti hodin :D. Určitě doporučuji zkusit, už tím, že se postavíte na "start" s námi, dokážete, že máte zápal pro dobrodružství. "Není hanba to vzdát po cestě, jak píši výše, není to lehké, ale je škoda se o to ani nepokusit."

Sabča K.: Bylo to super, plno zábavy, poznatků a zážitků.... Dobrý pocit z vítězství. Doporučuji :-)

Lucka D.: Zážitek super a když se sejdou v pohodě lidi, tak srandy kopec a těch bylo taky dost :D Vylézt nahoru do cíle byl úplně nejlepší pocit, zvlášť, když sem tam dorazila čtvrtá :D :D

Jiří D.: Cesta, kterou si budeš pamatovat. Pamatovat a cítit (hlavně druhý den ráno) nejen pocit únavy, ale pro ty, kdo se odhodlají až na samotný konec i něco víc. Něco, co si ponesou do konce života jako důkaz, že překonali sami sebe. Tak by se jednoduše dala popsat tato výprava přes hory a lesy a další krásy přírody. Cíl, jak už to bývá, není důležitější než cesta samotná. Sám můžu potvrdit že po půlnoci je většině jedno jestli se jde na Ještěd nebo třeba na Sněžku (tedy pokud tam není připravená měkká postel). Ale s odhodláním a lehkou pomocí druhých je možné skoro vše. Pro ty, kteří váhají mám jen jednu radu. Pokud hledáš lehkou cestu, žádnou zábavu a lidi co ti nepomohou, tak ano, tahle stezka není pro tebe. Ostatním hodně sil, pevnou vůli, hroznový cukr a může se jít!

Simča S.: Tahle nohy likvidující cesta mi ukázala, že mám mnohem větší repertoár nadávek, že i ostrý kameny jsou po nespočtu hodinách chůze nejpohodlnější polštář na světě a že ležení po tmě na zemi v lese nakonec není tak špatný nápad, že přijít včas do školy není nejtěžší úkon v mým životě a že mám očividně míň rouzumu, než jsem myslela. K dalšímu smutnýmu zjištění patří, že nic není tak blízko jak se zdá, hlavně milovaná benzínka, na kterou se těšíte od začátku pochodu a o Ještědu, který na vás vysmívavě bliká z dálky, zatímco se ploužíte lesem, ani nemluvě. Jítrava vám poskytne chvilkovou naději v podobě již zimňované benzínky, ale odtamtud to jde jenom z kopce. I když "z kopce" asi není úplně adekvátní, což uvidíte sami. Tam zjistíte, že veškeré nadávky nedokážou popsat vaši nenávist vůči onomu místu. Když se nakonec o několik hodin později vydrápete na Ještěd, pohledy lidí, kteří nemají tušení proč máte takovou radost z vyšplhání na kopec, za to stojí. Takže pokud jste odhodlaní a připraveni si pár dní nestoupnout na nohy, popadněte vaše nejpohodlnější botky, zásobujte se rohlíkama, naládujtete se kafem a jste připraveni vyrazit.

Anička Š.: Nejtěžší pro mě byl ten poslední kopec na Ještěd a překonání bolesti nohou. Myslela jsem si, že to nedám, ale překvapilo mě, že jsem to nakonec zvládla. Během cesty tam bylo plno srandy, což mě dodávalo energii... to bylo super, i když se mi už k ránu chtělo fakt hodně spát, tak jsem to nechtěla ještě vzdát. Vzkázala bych těm, kdo jsou odhodlaní to příště jít, že jestli chtějí mít pocit, že by chtěli umřít, tak ať do toho jdou.

Eliška B.: Jestli chcete mít doživotní trauma, tak jen do toho! Ale ne, dělam si legraci. Teď když jsem se koukala na obrázek Varnsdorf -> Ještěd, musím uznat, že jsem opravdu měla stejné pocity :D, ale zvládla jsem to a na to jsem pyšná! Nebyla to tedy žádná sranda, tam vyjít, obzvlášť posledních pár kilometrů, ale za ten pocit "sebe uspokojení" to stojí :D :D

Vdf - Ještěd 13.09.2019

Nabrali jsme odhodlání a síly a mohli jsme vyrazit. Teda, až potom, co někdo svedl bitvu s malinkatým pavoučkem :D

Cesta ubíhala dle plánu, jak jinak ;) Nohy bolely, jak jinak ;), zásoby jídla a pití docházely, jak jinak ;), noc se zdála být nekonečná, jak jinak ;) a Ještěd, ten byl v nedohledu xD.

Měli jsme ale jasně naplánovou zastávku v Petrovicích.

Vzpomínáš na pana Petra ;)

Jestli ne, přečti si záznam předchozí výpravy ;)

A tak se také stalo. Dvě hodiny ráno, zima jak v mrazáku, únava šílená, hlad nekonečný a pan Petr nás pozval k sobě, kde na nás čekala bábovka, párky, chleba, sušenky, horký čas a káva. Toto zastavení bylo prostě skvělé a všichni jsme nabrali síly a energie do dalších 25ti kilometrů.

Další velká zastávka byla za 10 km na benzínce o které vzniklo tvrzení: "Benzínka, to je základ." Sem se prostě vždy musíme dostat.

xD xD xD

Na benzínce byl opět čajíček, moučníček a odpočinek. Teď už nám scházelo "pouhých" 15 kilometrů. Ještě na začátku cesty bychom nad 15ti kilometry mávli rukou, ale když už v nohách máte kilometrů 40 a více jak 18 hodin bez spánku víte, že se vám moc rukama mávat nechce xD. Navíc, čekaly nás pěkné kopečky xD

Od jisté doby jsme přehodnotili názvosloví kopců, kopečků, hrbolků a z většiny se staly nakloněné rovinky ;)

Nevzdali jsme se a šli. Pomalu se dostavovaly pocity slabosti a nevolnosti, ale nic nás neodradilo a ve většinovém počtu jsme došli do cíle:D

Něco málo ze zážitků

Baru T.: Proč jsem to šla znova. Já jsem d***l.

Verča H.: Táta nám měl dát raději zaracha.

Vašek: Dostal jsem se do fáze, kdy můj pot má pot.

Já: Chybí nám ještě 2 x 24 km.

Kája K.: Proč neřeknete 46?

Já: Zní to líp. Jsou tam menší čísla xD

Matikář se nezapře ;)

Já: Mám rozsvítit?

Kája K.: Ne, já vidím jak slepec ve tmě.

Kája K.: Stejně největší frajer je Spongebob. Umí grilovat pod vodou.

Baru T.: Prdím.

O 3 metry dál nezávisle na Barče Vašek: I have no kyslík.

xD xD xD

Kája K.: Měla jsem umřít při jízdě na motorce a ne při pochodu na Ještěd.

Ondra M.: Mám díru v hlavě, ale brýle to přežily.

Chudák udělal totiž kotrmelec z takového kopečku, tedy, nakloněné rovinky ;)

Natka H.: Je tady zima jak v mrazáku.

Slovní fotbal po 30ti kilometrech: stůl, vidlička, myš, hlína, deska, nůž, malý nůž, ještě menší nůž, malá vidlička, talíř, ubrus, pilník, auto, cesta, kámen, zde, bolest, velká, židle, bota, ...

Na cestě zpět: já: Jestli v tom vlaku nebude volno, sundám si boty a mikinu.

A co o této procházce říkají účastníci? :D

Hamty: Vzkaz pro Vás všechny je....Až budete mít takový nápad, jako se vypravit na Ještěd, udělejte si ve výši hlavy tečku, běžte 2 metry zpět a vší rychlostí vražte do stěny!!

Ondra M.: Na ten pochod mě napadá strašně moc výrazu a nejsou zrovna slušné, ale i tak to je něco úžasného. Ten, kdo říká že jsme blázni, tak má třeba pravdu, ale dokud si to i ten dotyčný nezkusí, tak vůbec neví o čem mluví. Tohle je zkouška ohněm pro ty, kdo ještě neznají své limity a jsem rád že jsi něco takového vymyslel.. i když to tak po cestě nevypadalo. Už jsme ready na příští rok..

Verča H.: Napíšu vám to hezky ve zkratce. Po cestě vás čekají jen "nakloněné rovinky". Btw. tohle je cesta jen pro sebevrahy. Poznáte, jak se cítí tučňáci v Grónsku a tak dále. :D Po té cestě nemám ani slov xDD

Léňa B.: V květnu jsem si chtěla vyzkoušet, jestli tu dalekou cestu na Ještěd dám. To se mi za cenu "mrtvých" nohou povedlo. Tehdy jsem si říkala, že už nikdy a přesto mi to nedalo a opět jsem tu výzvu přijala. A moje dojmy? Krásný zážitek a zkouška psychické a fyzické zdatnosti jedince. Na jaře kratší temnější noc a teď na podzim delší noc s krásným měsícem v úplňku. I přes únavu je vždy spousta veselých zážitků a je na co vzpomínat. Rozhodně všem tuto cestu doporučuji si vyzkoušet.

Mistr Tříska: zbytečná smrt :D

Eliška B.: Jak bych jen začala. Myslela jsem, že horší jak první cesta to nebude, ale šeredně jsem se zmýlila xD Cesta sama o sobě utíkala rychle, jelikož jsme cestu již znali. Jen si myslím, že v květnu byla lepší atmosféra a tak, ale to může byt jen můj dojem. Bolest mě stále neopustila, stejně jako minule, ale i tak to byl skvělý zážitek s přáteli. Příště jdu znovu už jen proto, že se říká 'do třetice všeho dobrého' a už se těším :D a pokud si chcete sáhnout až na dno svých sil, tento výlet je přímo pro vás xD

Kája K.: Chce to pořádný boty xD nee, ale jako je to skvelý zážitek, kopec srandy xD .. zjistíš svoji hranici sil a jednu nejdůležitější věc si pamatuj.. "benzína je základ" !!! Stejně nejlepší pocit po těch několika hodinách nadávání a dávání nohou z posledních sil před sebe je ten, když se nějakým způsobem vyškrábeš na Ještěd a vlastně si uvědomíš, co jsi to za blázna, že jsi šel a zvládl to! Skvělej pocit.. pro někoho, kdo má alespoň trošku kondičku, je to dobrá výzva. Běž, věř, dokážeš !

Deny K.: Cesta byla náročná, ale zároveň úžasná. xD Díky tomuhle, jsem zjistila, co všechno naše tělo dokáže, pokud máte určený nějaký cíl. Čím blíž jsem byla k Ještědu, tím dál se mi zdál.. xD A chtěla jsem to vzdát, ale když máte skvělou partu lidí, tak jde všechno. Tuhle "výpravu" rozhodně doporučuji.

Martin H.: Celkem si myslím, že byla sranda a každý si dokázal své maximum. Určitě doporučuju. Lepší než doma sedět a smát se těm, co něco tak šíleného šli udělat xD Jinak řečeno - jdi do toho.

Ondra G.: Úžasná možnost, jak si dokázat svou odhodlanost pro věc. Pochod není ani tak o fyzické zdatnosti, jako o psychické síle. Výlet bolí a s každým dalším kilometrem přicházejí myšlenky o kapitulaci, ale pocit, který je po zdolání takové dálky, je krásná věc a zůstane v každém "přeživším" napořád. Tuto procházku jsem šel již podruhé a mám z ní parádní vzpomínky. Momenty, které během cesty nastanou, v reálném životě nikdy nepřijdou. Je to cesta plná utrpení a radosti v jednom, naštěstí se vždy najde parta lidí, která tyto pocity s vámi bude sdílet, klidně i po dobu 20ti hodin :D. Určitě doporučuji zkusit, už tím, že se postavíte na "start" s námi, dokážete, že máte zápal pro dobrodružství. "Není hanba to vzdát po cestě, jak píši výše, není to lehké, ale je škoda se o to ani nepokusit."

Vdf - Ještěd 17.01.2020

Tak jsme si řekli, že tuhle úžasnou výzvu podnikneme v jiném období, než máme ve zvyku :D

Každá příprava na tuto tůru se neobejde bez komentování kamarády a rodiči často ve smyslu - "Jste blázni." Tento termín ale začal ještě jednou velmi zajímavou hláškou.

Dívali jsme se na víkendové počasí, které nás může potkat, a Roman Š. řekl: "To si vemte radši loďky než boby."

Vyrazit na takovouto tůru, když počasí hlásí sníh nebo déšť, není jen tak :D Proto jsme se připravili důkladně. Teplé boty, rukavice, šály, nákrčníky a kulichy nechyběly a pro všechny případy byl k dispozici i plynový ohřívač :D

Počítali jsme každý den, kterým se termín blíží. Každé ráno a večer jsme pozorovali venkovní teploty a říkali si: "Tak tohle bude mazec." Ale věděli jsme, že do této výzvy jdeme a že ji chceme zvládnout. Byla to výzva, která prověřila každého z nás.

17.1.2020 17:00 Sešli jsme se v osmi lidech, kde jinde, před kostelem bez věže ve Varnsdorfu. Vyjma počasí jsme zažili další změnu oproti jiným termínům - byla tma. I v září se setmí až někde na cestě, ale tento den jsme se za tmy již scházeli :D Chvíli jsme ještě vtipkovali, že máme přistavený autobus, který nás na Ještěd odveze (on tam autobus opravdu byl :D), a potom jsme vyrazili - odhodlaní pokořit tuto cestu znovu a v takovémto počasí.

Netrvalo dlouho a opřel se do nás opravdu silný vítr. Říkali jsme si: "Když je takový vítr už tady, jaký bude asi na Ještědu." :D

Cesta ubýhala rychle, všichni jsme ji znali, a za několik málo hodin (3 ;) jsme vlezli do chaty Luž jako při každé výpravě :D

Jako vždy tam na nás koukali jak na zvláštní zjevení. V 8 hodin večer tam asi moc neznámých hostů nemají :D A když se dozvěděli, kam jdeme, tak to teprve koukali :D Ale dali nám dobrou radu. Máme mít prý zapnuté baterky, aby si nás nějací lovci nespletli s divokou zvěří xD No, nebyli asi zase tak daleko od pravdy ;)

Dali jsme si teplý čaj, česnečku a vyrazili dál.

Mlha byla taková, že se dala krájet - to je jak text z Rákosníčka xD

Z místa, odkud již Ještěd jindy vídáme, jsme viděli možná tak na 20 m. S baterkami jsme si ale srandu užili. Obzvláště, když kvůli nám v zatáčkách zastavovala auta, protože si řidiči asi mysleli, že proti nim jede jiné auto xD No, asi se divili, když to bylo jenom 8 turistů se silnými baterkami :D

Zastávek jsme dělali pomálu - byla trošku zima ;) A proto nám cesta ubýhala stále rychle.

V Krompachu u kostela byl zdobený stromek hned vedle odpočívadla a tak jsme svačili ještě ve Vánoční náladě :D Kapra jsme neměli a tak Martin H. vytáhl klobásu a ohřál si ji na plynovém vařiči :D

Odtud jsme pokračovali dál a další zastávka byla, jak jinak, na přechodu v Petrovicích :D Za tu dobu, co tudy chodíme, tudy projelo snad jenom jedno auto a to ještě auto rodičů jednoho z nás :D Proto je toto místo opravdu lákavým pro odpočívání na ulici :D Martin s Ondrou G. tuto situaci ještě vyšperkovali, když začali dělat na přechodu stojky :D Měli dostatek energie

Ale ne na dlouho xD

Ondra G. je od té doby známý svým autopilotem. On prostě umí jít a přitom snad spí - nekomunikuje, rukama nehýbe a kouká do země :D

Martina únava dohnala o kousek dál :D Ale co si budeme nalhávat. Kdo jenom trochu déle seděl či ležel, cítil, jak mu víčka padají a kdyby v takové poloze zůstal ještě chvíli, ponořil by se do světa snů, ať byla zima jakkákoliv.

Tomu se snažil druhý Ondra M. zabránit nadměrnou konzumací hroznového cukru. Zjistili jsme, že to bylo málo :D Ondra M. později spal, kde se dalo ... a vlastně i nedalo xD

Pokaždé se ale probudil, resp. byl probuzen, a vyrazil dál :D

V Rynolticích se k nám přidal můj bratr, který nám šel naproti z Liberce. No, čekal jsem, že se potkáme trochu blíže k Ještědu a ne 20 km od něj :D

Teď už víš, proč nás z 8mi došlo 9 xD

Čím blíž jsme byli k cíli, tím více jsme cítili unavené a bolavé nohy, bolavá záda a otlačená ramena. Čím blíž jsme byli, tím více turistů jsme potkávali. Nevím, co si mysleli při pohledu na nás, ale snad jim bylo zřejmé, že nejdeme z parkoviště jako oni xD

Ostatně, to bychom nepotřebovali ty batohy a krosny že ;)

Po úmorných bolestech jsme došli na Ještěd :D Nebylo tam tolik sněhu, jak jsme očekávali, ani vítr, který by nás zmrazil.

Toho využil jeden týpek z nás a svlékl se do půlky těla :D Hned k němu přiskočili další otužilci a už se fotilo :D

Tato cesta byla náročná, ale člověk si musí klást náročnější cíle, aby se měl kam posunout ;) My teď budeme navždy vzpomínat na tuto cestu :D

Něco málo ze zážitků

Kotě na chatě luž: Pasta bombón

Kdo neochutnal, tak neví xD

Martin H.: Zima bude, až se vypne jabko? xD

Kotě: Mě se už vyplo.

Martin H.: Má tu ještě někdo jabko?

Ondra G.: Já mám dvě :D

Já: Já čtyři xD

Asi jsem měl ale jinou odrůdu xD

Tom D.: Ale Ještěd není daleko ne?

Já: Chceš ten kousek vidět na mapě?

Ondra G.: Tam ještě není xD

Tom D.: Kudy?

Já: Přímo za nosem.

Martin H.: By řekl Valdemort xD

Ondra M.: Víš, kolik je osm hobitu? Jeden hobajt xD xD xD (pochopí ajťák)

Kotě: Vymyslela jsem hru. Řeknu třeba strom a budu si myslet slovo, věc, která má vztah k tomu stromu. Vy musíte uhodnout, jaké to slovo si myslím.

Já: Tak já začnu: "matematika"

Ne, že by mi byla blízká xD

Kotě: těžká

Já: ne

Kotě: nuda

Já: ne, ale jsi blízko

Kotě: zzzzzzz

Já: noooooooooo (nadšeně :D )

Kotě: Já to neřeknu, přeci nebudu říkat lži xD xD

Už víš, o jaké slovo šlo? :D Jestli ano, máš u mě bombón :D

Na benzínce v Jitravě:

Já: Jak se cítítě (ptal jsem se žáků).

Obsluha: Blbě. Mohl jsem tady koukat hodinu na youtube a místo toho tady musím lítat.

Martin H.: Jestli chcete, můžete jít s námi.

Obsluha: Jsem tady od včera od 5. Ne.

Už nevím kdo: To my jdeme taky od včera od 5 xD

Obsluha: Vy jste zralí na diagnózu.

Toho pána, obsluhu, bych si dokázal představit v pořadu "Na Stojáka". Vše, co řekl, myslel z legrace, a nebo si to aspoň myslím xD

Já: Jitrava přináší myšlenky: "Už zase?", "Stojí mi to za to?"

Martin H.: A za co?

Obsluha: Zadarmo.

Bavili jsme se o snídaních, svačinách, ...:

Tom D.: U mě je to podobné. Ráno snídaně, potom svačina - až si píchnu.

Někdo: Až si píchneš? xD xD

Po zvládnutí výpravy:

Simi M.:Miloši, mě už raději nepiš, prosíííím xD

A co o této procházce říkají účastníci? :D

Ondra M.: Mentálně zdraví člověk v lednu nepůjde. To je vše, co bych k tomu řekl. (Vše, co je v mezích slušnosti.)

Kotě: Cesta byla hodně dobrá, ale každopádně je dobré mít vhodné oblečení a hlavně obuv. Hodně srandy při cestě :D Super zážitek a určitě doporučuji všem kteří se nebojí hecnout se, je to skvělý pocit, když dojdete na Ještěd po několika hodinách dávání noh před sebe, nedobrovolného zavírání očí a nadávání z té "nekonečné" cesty, ale ten výhled prostě stojí za to!.. Dát si cíl a splnit ho, je to nejlepší, co můžete udělat. :D

Simi M.: Skvělá příležitost, jak posunout své hranice, vyčistit myšlenky a poznat nové kamarády. Byla to cesta plná nových zážitků a legrace, ale také nechyběl pocit vyčerpání, kde s každým dalším krokem bojujeme jen a jen sami se sebou. Pocit, kdy už konečně po dvaceti hodinách, plných bolesti dojdeme do cíle, je stejně skvělej! Budu na to ráda vzpomínat :) Všem doporučuji si tuto cestu alespoň zkusit, protože možné je i to, co se vám teď může zdát nemožné! #JustDoIt

Tom D.: Bláznivý nápad? Jo, to je, ale člověk si odpočine a skvělý pocit je odměnou.

Vdf - Ještěd 13.06.2021

Od posledního pochodu je to již více než rok a téměř polovinu té doby jsme se těšili, až zase vyrazíme na tuto neskutenčnou procházku.

Pandemická opatření se oficiálně rozvolnila a to nám umožnilo znovu vyrazit.

Překvapení se událo hned na začátku u Kostela bez věže - přišel jsem první xD

A druhé překpavení na sebe nedalo dlouho čekat. Ačkoliv nepřijeli někteří zaregistrovaní účastníci, sešlo se nás 31. To je nejvíce, kolik se nás kdy na tomto pochodu sešlo.

Dvě překvapení hned takto v úvodu zvednou každému náladu a dodají chuť dotáhnout tento pochod do cíle. Možná i proto jsem, po několika otázkách, odpověděl, že si myslím, že bychom to dnes mohli dát téměř všichni.

Ať se nám to ale líbí nebo ne, statistika má cenné údaje a zrovna v tomto případě mluví proti. Jak později zjistíme, měla opět pravdu.

I z prvních fotek je jasné, že se všichni strašně těší (bez ironie) a chtějí si cestu užít. No, je pravda, že ti, kdo to už šli, zase tak úplně nadšení nejsou xD Přemýšlel jsem, proč se tedy odhodlávají tuto výzvu pokořit znovu

Určitě je žene zvědavost, jak to zvládnou ti ostatní :D

Neeee, spoustu z nás tuto výzvu přijímá zas a znovu, protože chtějí dokázat, opět, něco netypického, náročného, něco, na co budou celý život vzpomínat. A to mi věř, že na tohle nezapomeneš xD

Oprava: Tvoje paměť možná ano, ale nohy určitě ne xD

První rádoby překážka - hlavní silnice. Poznali jsme sílu davu. Za normálních okolností se musíte autům klidit z cesty, ale v takovém počtu jsme zastavili i auto na hlavní silnici. Netuším, co si řidič myslel. Ještě pochopím, kdyby tam šly děti, tak je řidič pustí, aby se všichni drželi pohromadě, ale tady bylo všem 15 a více xD Těžká provokace tohle.

Náš počet byl stále někým konfrontován. Cinkali na nás ciklisti, řidiči troubit nemuseli - auta jsme slyšeli, ale pořád jsme museli uhýbat na stranu. No joooo, když si chcete povídat, tak chodíte vedle sebe že a v 5ti lidech zaberete celou ulici xD

Blížíme se k rozcestí, za kterým následuje první nakloněná rovinka, ale kdo to nezná: "Oooooooooooooooo" xD

Každopádně, bez větších problémů jsme se postupně dostali k první mapě a samozřejmě jsme si neodpustili klasickou záludnost na tomto místě: "Kdo na mapě najde Ještěd, dostane zlatého bludišťáka." xD xD xD

Na této mapě Ještěd není xD

Jak to už nějaký ten rok chodí, naše celkově velmi početná skupina se rozdělila na drobnější cílevědomé skupinky. A ty se dále dělily a zase sjednocovaly a zase dělily a dělily, až se do určitého počtu sjednotily na benzínce. Jak před rokem prohlásila Kotě: Benzínka je základ.

Ale to bych předbíhal. Do benzínky se toho totiž událo docela dost.

S poslední skupinou jdeme směrem na chatu Luž a najednou slyším: "Píšou vzkaz s tvrdým y." Kde se ve slově "vzkaz" píše y?" xD

Doprovázeni stálými hláškami, přeřeky, dokonce tolik známým slovním fotbalem jsme se dostavili na chatu Luž a tam, odkud někteří odcházeli, mi hodovali.

Potom ale přišel ten "velmi inteligentní" nápad - půjdeme bos. Jasně, máme před sebou ještě cca 45 km, 19 hodin chůze a my půjdeme bosí. Tak, je to výzva, ne že ne xD A tak se tři odhodlali a vyšli bosí xD

Nevím, jak se to líbilo ostatním, ale osobně mohu bahení zábaly a vodní koupele nohou doporučit xD Hezky to čvachtá a především vám potom nohy nesmrdí - tedy alespoň ne potem xD

Zastaveníčko u zajíce jako obvykle. Mnozí odpočívají a kontrolují puchýře načež Eli prohlásí: "Mám puchýř, ale náplastí mám dost." Jsem zvědavý kolik jich bude potřebovat xD

Z Krompachu šlapeme k babiččinýmu odpočinku. Nevím, proč se tak toto místo nazývá, ale je fakt, že tam vždy zastavujeme. A byď se toto místo nazývá tak nějak přátelsky, letos by se dalo přirovnat k perníkové chaloupce. Ne snad, že bychom ji okusovali, od toho jsme měli lepší pochoutky v batozích, ale ne každému tam bylo dobře. Poprvé se zde stalo, že by někdo z ničeho nic zažíval takovou slabost. Buď to bylo tou spoustou okousaného perníku a nebo cestou, ale rozhodně jsme se zde museli rozloučit se třemi výletníky. A tak se začal rozpadat sen o tom, že nás druhý den dojde opravdu více než obvykle (2/3).

Musím ale vzpomenout, že než přijeli záchranáři (rodiče) pro tyto tři účastníky, zažili jsme i kladnější chvíle. Především, když bylo zhasnusto a dívali jsme se na první stromy. Za ně totiž nebylo vidět a tak jsem řekl: "Uvědomujete si, že za těmi stromu může být klidně tyranosaurus rex a my s tím nemůžeme cokoli udělat?" Baterky se rozsvítly - strachy? xD

Nebudeš tomu věřit, ale takových momentů, kdy nás jeden neponaučitelný účastník strašil, bylo více. Opravdu to bylo VELMI příjemné, když jsme šli podél křovin, ze kterých mohlo kdykoliv vyběhnout divoké prase. Už jenom ta představa je děsivá.

Ale to nebylo vše. Kdo četl předchozí zprávy, nebo ten, kdo se účastnil této pozoruhodné výpravy, ví, že bude za chvíli následovat zvláštní místečko v lese - dům. Dům uprostřed ničeho a u něj ohniště. "Sedneme si tady?" ptám se. "Kdepak, ani náhodou, tam v okně je nějaké divné světlo.

O kousek dál ale bylo další překvapení - auto v lese. A z předních řad účastníků se ozývá: Tak to nééé, tam nejdu." Koho si ještě napadlo, že by auto mohlo sloužit pro "romantickou" chvilku nějakého páru, ale zasvícení dovnitř bylo prohlášeno, že ne xD

Řekl bych, že těch překvapení bylo už dost, ale to fakt nebylo.

V Petrovicích jsme si udělali pravidelné posezení na přechodu, ale asi jsme se smáli trochu nahlas a probudili souseda. To pro něj ale muselo být překvapení, ve 2 hodiny ráno takových lidí xD A to nemluvím o skupinách, které tudy prošli před několika hodinami xD

Tak a překvapení bylo dost, ale prostě ne. V klidu si sedíme a najednou: "Hej, co to je támhle." "To je vlk." To zvíře vypadalo zvláštně, ale moc si nás nevšímalo a to se všem ulevilo. Ale neee, nemohlo to takto zůstat. Přeci jenom, asi měl hlad, tak ho někdo, prostě musel začít krmit že jooo Eli xD A potom jsme se ho na dalších cca 13 minut nezbavili xD Ale tak co, jedna Vlčice ;) šla s námi, tak si spolu pokecali a hafan nás nechal být.

Potom už jenom trochu mokré trávy, dlouhý les a telefonáty každých deset minut "Kde jste?" a přecházeli jsme hlavní silnici v Rynolticích. Zde jsme si už netroufli zastavit dopravu, jelikož nás bylo poněkud daleko méně, než na začátku xD. Potom následovala už jenom taková mírně delší rovinka, kterou jsem odhadl na hodinu cesty a měli jsme přijít na benzínku za těmi, kdo tam na nás čekali. Asi jsme se ztratili v čase, protože z hodiny se stalo trochu víc (asi dvakrát xD), ale došli jsme xD

A na benzínce další překvapení. Ne, hádáš špatně, otevřeno bylo, ale už jsi někdy viděl(a) člověka v bundě a zabaleného v termo plachtě? xD No chcípal jsem, ale podle Martina, bylo mu v tom teplo xD xD

Benzínka, řízeček, moučníček posypaný pudrovým cukrem ;) Martine, rozloučení s dalšími výletníky a vyrazili jsme do mírně nakloněné mírně delší rovinky. Ano, hádáš správně, jde o tu vesnici postavenou do kopce, kterou by snad nikdo nechtěl ani zdědit xD

Tato hláška je mi nějak povědomá.

Naše tempo mírně zpomalilo, ale to vůbec nevadilo, protože se šlo dál. Další krok, další utrpení, další námaha a další rozhodování, zda udělat ten další krok. Velmi obdivuji ty, kteří i přes veškerou bolest, únavu a pochýře neváhali, i když možná trochu, a šli dál.

Hřeben. A je to tu. Posledních cca 15 kilometrů. Nevím proč, ale tento úsek se mi zdá vždy nejdelší. Hádám, že ho mnozí vnímají stejně.

Když už máte v nohách přes 40 km, začínáte vymýšlet blbosti. No a když jsem se dozvěděl, že je jedna skupinka před námi a čeká na nás, tak mě napadlo, že jim zavolám a udělám si srandu. A tak volám: "Ahoooj, co se tam tak flákáte?" Na druhé straně chvíle nejistoty: "Počkat, vy nás vidíte? Kde jste?" Hmmm, pokračujeme se srandou? Jasně, že je nevidím, když jsme asi 1,5 km daleko, ale tak sranda, chápeš xD "Ukaž před sebe a otáčej se. Já ti řeknu...a neházej tak těma rukama." "Cooo, já vás nevidím. Jakto, že vidíte nás?" Ou, co teď? "Protože jsem dál mezi stromy a vy jste na takovém prostranství." (Tohle byla informace, kterou tam u nás někdo prohodil před tím.) "To je divné, my vás prostě nevidíme." Ještě aby jo, když jsem daleko xD

Už se blížíme. Pár nakloněných rovinek nahoru, pár dolů. Pár puchýřů přibylo. Odpočívá se častěji. Teď jsme přišli na zajímavé místo - rozcestí. Máme jít po červené, která vede po velmi velmi velmi nakloněné rovince nebo po cyklostezce? Rozdělili jsme se.

Jak si to šineme po červené tak ejhle. Pamatoval jsem si, že tu jsou dvě takové více nakloněné rovinky, ale co tady dělá ta třetí? xD S Martinem jsme si dali pěkně do těla a zabrali. Chtěli jsme to stihnout na druhou stranu, kde se napojíme zase na cyklostezku, co nejrychleji. Místý jsme i běželi. Ano, po cca 45 kilometrech jsme běželi. Měli jsme fakt dobrý pocit, že to stihneme brzo.

Proti jsme potkali dokonce jinou dvojici a tak jsme poprosili pána, zda by vyřídil těm dalším za námi, že mají přidat, ale opatrně xD Říkali jsme si, kdy se nám asi ozvou. Tomu neuvěříš, že mi začal telefon zvonit za cca minutu. "Cooooooo?" My spěcháme a ony jsou za námi tak blízko. Přidali jsme. Jsme na cyklostezce, ušli jsme asi dvěstě metrů a přišla otázka: "Jaká je časová úspora této trasy po červené místo po cyklostezce?" V ten moment mi volá Léňa: "Kde jste? Měli jste tady čekat." "Cožeeeeee?" Otočil jsem se a oni byli za námi. No, časová úspora - žádná xD

Rovinka byla ještě chvíli rovná a přišli jsme na parkoviště. Ano, to parkoviště, od kterého je to už jenom "kousek" xD Nevím, jak se tady měli ti ve skupinách před námi, ale taťka Ondry nám donesl fanty, coly a ano, mě horkou čokoládu <3

Ondra si ještě dodává odvahu. Prý že: "Bolest je jen iluze." xD Dodávám: "Dokud nepřijde." xD

Nabrali jsme energii a vydali se, pomalinku, polehoučku, ale jistě. Tato cesta se blíží k cíli. Mnozí již cíle dosáhli a ostatní následovali.

Nezáleží na tom, jak rychle tuto cestu ujdeš, ale jestli ji ujdeš :) A tentokrát nás došlo 19. Jak je vidět, statistika opravdu funguje, jelikož opět došly cca dvě třetiny.

Možná si řekneš, že nyní všechna ta překvapení skončila, ale sám tomu nemohu uvěřit, další přichází.

Nestihli jsme první lanovku, nestihli jsme vlak a tak jsme měli dost času na dlabanec a nějaký ten pokec na kraji perónu. A to by člověk neuhodl, co se nedozví a jestli jsi dočetl(a) až sem, budeš asi koukat xD

Víme, proč jsou na perónu světla? Přeci, aby do nich nenarazily vlaky xD

A co teprve, že existují auta, u kterých se rozsvítí kontrolka, že jedeme pomalu? xD

A co o této procházce říkají účastníci? :D

Ondra M.: Moje čtvrtá zkušenost s touto cestou a první neúspěšná. Co se toho týče, tak i přes to jsem 3x vyšel na vrchol. Každý krok byl jako další žiletka do chodidel.
A i přes to, vyzývám všechny, aby zvedli prdel a příště šli taky. Uvidíme se u Kostela bez věže.

Adam H.: Byla to sranda. Nejhorší nepřítel není bolest svalů, ale bolest puchýřů. A příště beru víc sladkostí xD xD

Anče Auuuu: K této cestě bych chtěla říct, že to byl neskutečný zážitek. Pokud bych to měla říci jedním slovem, skvělý. Nevěřila jsem, že něco takového je možné (prostě proč by si někdo řekl, že půjde tak daleko, pro ten pocit přeci, když ví, co to stojí). Člověk si opravdu sáhne na dno svých sil, a navíc zkusí něco, o co by se nikdy nepokusil. Samozřejmě, že ze začátku se to zdá dost dlouhý (no kraťoučký to zrovna není), ale pak ke konci už je jedno zda to jsou 2 km nebo 3 km. Je to obrovská zkušenost, zážitky na celý život, a že je na co vzpomínat. A taky pokud někdo jde tuto cestu, měl by si vážit nakloněných rovinek, popř. mírně nakloněných rovinek. Už od prváku jsem si říkala, že to musí být fakt bžunda jít v noci, nespat, jít lesíkem a doufat v konec. Teď nelituji, že jsem šla.
Děkuji za takovou příležitost a doufám, že bude brzy možnost to jít znovu, protože tohle za to stojí.

Dany N.: Cesta byla skvělá, až na pár nakloněných rovinek a pár kopečků, ale jinak jsme si to moc užili. Srandy bylo plno a hodně zážitků, určitě doporučuji. Sice je to velice fyzicky a i psychicky náročné, ale to za pár dní přejde :D

Amal D.: Cesta byla pro mě náročná, ale říkala jsem si, že to do cíle zvládnu. Bylo to šílený. V lese, když mě pan učitel strašil, to jsem se nejvíc ze všeho bála xD I když jsem pak zakopla o kámen, tak jsem si řekla, že chce jít se mnou na Ještěd :D Nechápu, jak mě to mohlo napadnout. Došli jsme v půl 6 ráno na benzínku. Všichni happy, že si na chvíli odpočinem. Sice jsem byla polita od neznámého hocha, který balónem to do mě a do Týnky S. schodil xD Když už jsme došli skoro do cíle, neznámí lidé se nás ptají, dnes jdete na Ještěd? Nee my už jdem od pátku. Neznámí lidé: Vypadáte, že to jdete dneska xD Viděla jsem dům s vlajkou, řekla jsem: Tam určitě bydlí pan prezident xD xD Když už jsme došli na Ještěd, řekla jsem si: Zvládla jsem to 60km za 20 hodin beze spánku. Cesta domu, i když jsem už kulhala na dvě nohy. Pan Kafka řekl, že tancují breakdance xD Ale pomohl mi, za to děkuji. Takže budoucím lidem, který půjdou tuto šílenou cestu, doporučuji jít. Zážiješ tolik srandy, užiješ si to, i když nebudeš už moct, nevzdavej to!
Musíš si říct: Věřím, že to zvládnu až do cíle.

Týna S.: Tenhle rok jsem šla také poprvé a musím uznat, že když si budete věřit, tak to opravdu dokážete. Cestou se dost nasměješ, když si budeš chtít dát pauzu, stačí říct. Myslím, že cesta není špatná, ani ti nepřijde, že jdeš přes noc. Opravdu to stojí za to. Budeš mít zážitek dokonce svého života, který fakt stojí za to. Jo 60 km je 60 km , ale když si budeš věřit zvládneš to. Pokaždé když jsme někde viděli Ještěd, jsme si řekli, že mu jsme blíž a blíž.

Anet J.: Ahojky, je to celkem prima výlet. Jen bych opravdu doporučovala nějaké lepší boty. Pořádně se na ten výlet vyspat a najíst. Myslím si, že to zvládne každý od cca 15ti let, ale je jen na něm, jestli to vzdá. Bolet nohy budou tak i tak, bez toho se to neobejde. Přestávky jsou přiměřené a skupina na vás vždycky počká, když už, tak je lepší alespoň chodít ve 2 když se ztratíte.
Zkuste se překonat. Výsledek stojí za to xD xD

Anet V.: Rozhodně bych doporučila všem, kteří mají rádi zábavu, adrenalin a hlavně mají hodně energie (btw hroznový cukr nepomáhá xD). Některé kopečky (pozn.: Miloš Kafka: kopečky jsme nepotkali xD) jsou trošku ostré, ale stojí to za to.
Je to prostě nezapomenutelný zážitek a nevyhne se ani bolení nožek. Doporučuji zkusit.

Dany P.: Naše cesta na Ještěd? Zázraky na počkání, nemožně ihned xD xD xD

Domča H.: Bolí mě zadek a nohy ještě dva dny potom a bolet to ještě bude. Ale bylo to skvělý, i když jsem to bohužel došla jen do poloviny. Přijdu si jak blázen, když už vím, do čeho zhruba jdu a chci to zkusit znovu příští rok xD xD Ten kdo chce, ať do toho jde, fakt to stojí za to. Je spousta srandy a skvělých, obětavých lidí. Hrozně jsem si to užila a budu na to ráda vzpomínat.
Abych nezapomněla, jde se fakt krásnou přírodou a viděla jsem spousty krásných míst.☺

Niky T.: Tak cesta, necesta na Ještěd byla, tedy aspoň u mně, spontánní akce. Určitě bych příště zvolila jiné boty než úplně nové, to moc nedoporučuji. Míň kopců (pozn.: Miloš Kafka: Nevím, o jakých kopečkách mluví xD) by taky neuškodilo, ale zas ty kopce dolů byly supr. Taky příště nebrat do batohu 30 kg přebytečných věcí (do těch kopců je to pak ještě horší:). A není potřeba být za hrdinu/ku a jít jako první, stačí se zúčastnit a užít si to.
Určitě půjdu i příští rok a už se i dokonce těším :)

Vdf - Ještěd 19.07.2021

Zdá se to neskutečné a asi to bylo i tím, že jsme kvůli karanténě byli tak dlouho doma, ale po měsíci a týdnu od poslední tůry jsme vyšli znovu :D

Už ze seznamu nezávazně registrovaných bylo jasné, že nás tentokrát nebude tolik jako posledně. Ale to vůbec nevadí. Není to výlet o počtu, o rychlosti, ale o lidech a jejich touze dosáhnout svých hranic. A věř, že i tvé hranice jsou dál, než myslíš ;)

Tentokrát šlo své hranice testovat 7 odvážných a z toho, světe div se, dvě vlčice xD

A víš, co na tomto termínu bylo ještě super? xD xD Šest z nás tu cestu už znalo xD xD Anooooo, to znamená, že jeden, resp. jedna vlčice, ne xD Chudááááááák, ale nebudeme předbíhat - vyhrožovala, že bude na cestě čekat rodina xD xD xD

Vyrazili jsme jak jinak než lážoplážo tempem, které nám vydrželo dloooooooouhoooooo. A tak si kráčíme prvním lesem. Léňa, znalá to turistka, šla trochu napřed (Tohle je důležitá informace). Koukáme po druhé nekloněné rovince, kterou jedna vlčice začíná trochu nemít ráda. Teda, ona nemá ráda nás, protože všemu, co není rovina, říkáme nakloněná rovina - ona si na to zvykne xD. Ale kde nic, tu nic, v trávě upoutalo něco červeného moji pozornost. Co to jee? To je kalač (taková ta větší sekera). Jako vážně? V lese, sekera, jen tak? Nikdo nikde, komu by mohl patřit, tak jsem si ho vzal.

První hláška na sebe nenechala dlouho čekat: "Co když je to vražedná zbraň?" xD To by nám ten Ještěd trochu okořenilo, ale doufám, že není xD Každopádně, byl čistý, tedy, nebyla na něm krev xD xD

Tak jsem si ho vzal a společně jdeme nakloněnou rovinkou za Léňou, která už čeká u první mapy. Držím kalač za zády a říkám: "Léňo, dostaneš bludišťáka, když uhodneš, co mám za zády." xD Chápeš, nemohla tušit, že mám za zády kalač xD A ona: "Něco červeného, velikého, kovového, co tam leželo v trávě." Coooooooooooooooooo, to snad néééééé, ona to viděla taky. Jak ji mohlo napadnout, že to vezmu s sebou xD xD
Dobře, dobře, dlužím bludišťáka.

A tak se kalač přidal k naší výpravě. No dobře, těch cca 5 kg se trochu pronese. Zvlášť, když nás čekalo ještě asi 48 km xD

U naší staré dobré první mapy jsme vyzkoušeli vlčici z hledání Ještědu xD
Jasně, že mapu nezměnili a Ještěd na ni stále není xD xD xD

Víš, o kousek dál je přístřešek s lavicemi a stolem. Když chodíme okolo, říkáme si, proč nezastavujeme tady xD No, zrovna dnes bychom se sem vešli xD

Na chatu Luž jsme dorazili cca o 2 hodiny dříve než posledně. Nechápu, jak nám to podařilo, ale aspoň jsme měli dost času na limču, večeři (hranolky) xD

Jenomže, první překvapení. Obsluha se prý musí zeptat, jestli nám kuchyně ty hranolky udělá. Jako vážně????? Po tolika kilometreh. Ach, jasně, oni netuší, co už máme v nohách. Hmm, že by kalač pomohl ;) xD
Neee, pan kuchař dokonce přišel ven a řekl, že ty hranolky nám udělá.

A tak se za chvíli objevily u Elišky a Lůci hranolky. No jooo, jenomže ony si musely odskočit. Co s těmi hranolkami? xD Naprosto chápu jejich obavy - dvě vlčice, Dany, Léňa a já xD To je špatná kombinace pro hlídání hranolek. A asi není překvapením, že jsem je do ruky na hlídání nedostal xD

A přitom, takového povyku pro nic. Víš, co Lůca nakonec udělala s těmi hranolkami? Nechala je xD xD

Po krátké večeři jsme se vydali opět na cestu. Za nedlouho uvidíme Ještěd, jak se hezký třpití vdáli. Člověk by si řekl, že to není tak moc daleko - Jak bláhový člověk dokáže být xD xD xD.

Po cestě jsme vzpomínali na útrapy a radosti předešlých pochodů. Po těch letech, je už skoro každé místo spojené s nějakou historkou, hláškou či situací. Ať už jde o kluky pokřikující z oken, stádo sester xD či bahení koupele nohou.

Každopádně jsme v Dolní Světlé, bavíme se o jelenech a neeee, my najednou dva vidíme xD Teda, podle Lůci to byl ten pár, který šel mezi domky xD Sranda je v tom, že jsme šli stejnou cestou a koho nepotkáme xD Tak slušně pozdravím, a za mnou: "To jsou ti jeleni." xD Super trapas xD

Posledně jsme o kousek dál v lese testovali bahení koupele. Tenrokrát jsme se bavili testováním toho, zda nás to bláto udrží xD Není to úplně ideální zkoušet, pokud máš tenisky a ten druhý pohorky a ještě je mu jedno, jak budou vypadat ;) xD

Za chvíli jsme byli v Krompachu. Nevím proč, ale do cíle jsme stihli dorazit nějak moc brzy xD Jooo, on to nebyl cíl, ale někdo nám dal cílovou pásku přes cestu xD

Krátký odpočinek - musí být. Přeci jenom, jak nás jde pár, tak to jdeme nějak rychle. A vyrážíme směr Babiččin odpočinek.

Trochu jsme se roztrhli a jak si to jdeme v té poslední skupince, něco pod tím stromem zašustí xD xD xD xD xD Tu reakci bych ti přál zažít xD
Jaké to zjištění, že to nebyl kanec, ani vlk, ale Léňa s Lůcou xD

V lese za Babiččiným odpočinkem se vyřádil devastator (stroj na kácení stromů). Některé cesty byly špatně poznatelné, ale prošli jsme si je před měsícem, tak jsme věděli, kudy kam. Ale kdyby se ten zaparkovaný stroj, začal v tuto večerní hodinu hýbat, to by byla pecka xD

Domek Na Šestce svítil tajuplným světlem a tak jsme si dali pauzu u další mapy o kousek dál. Ani tam si někdo neodpustil, že někoho vyleká. Chudák jen ta jedna osoba, která se lekala xD Ostatní to neřešili xD

Za pár hodin přišly Petrovice. Teda, mi do Petrovic. Vyprávěli jsme si jak nás minule napomenul vedle bydlící človíček, že je ráno a že nemáme dělat rámus. Dnes, kdyby viděl kalač, mluvil by zřejmě jinak - jestli vůbec xD

Na konci dalšího lesa už ale přišla první větší únava a tak jsme na asi půl hodinky zakempili na odpočívadle. Až teda na Léňu a Dany. Ty dvě nezastavitelné holky na nás měli počkat dole u hlavní silnice. Místo toho přišla smska: "Jdeme dál." xD Tak s těmi dvěmi jsme se potkali až na Benzínce xD

Štrádovali jsme si to pěkně k benzínce. Scházely nám asi jen 3 kilometry, byla noc, únava byla znát a najednou přišla hláška: "Co to říkal ten kluk v alobalu minule na benzínce?"
"To bylo něco s cukrem ne?"
"Pudrový cukr." xD xD xD

Benzínka, jako vždy, je základ. Akorát, tentokrát jsem to tam zalomil málem taky xD xD Starší vlčice stále oplývala dobrou náladou a odhodláním. Někdo luštil ten čajový set, protože mu scházel asi hrnek ;)

Sem to docela šlo, ale dál to půjde taky :D Posledních 17 kilometrů a jsme tam - zase :D

Odhodlaní jsme vyrazili, zdolali mírně mírně dělší mírně nakloněnou rovinkou xD , potom výstup na hřeben a teď už to bude sranda xD

Tak si to jdeme po cyklostezce, protože nohy brečely, že toho už mají dost a najednou Lůca sklopila zrak a vyrazila ... frrrrn. Ozvala se nám až z Ještědu. Ale, no, musela na nás chviličku čekat ;)

Poslední těžké rozhodnutí. Jedna z vlčic nás opouští, ale svůj cíl cesty naplnila - našla momentální hranici a pokořila ji, jak tentokrát ještě nikdo. Patří ji veliké uznání. Ostatní sebrali poslední síly a vydali se vstříc Ještědu.

Za cca půl hodinky, jsme dorazili do cíle. Nadšení veřejně projevovala jen Lůca. Asi bychom na tom měli zapracovat, ale chápu, po 55 kilometrech se ne každému chce jančit ;)

Máme to. Opět jsme tuto cestu zvládli :)

Ponaučení z této cesty?

Když se objevíš u restaurace nebo na vlakovém nádraží s kalačem, lidé se na tebe divně dívají xD

A co o této procházce říkají účastníci? :D

Ančí Auuuuuu: Tak po měsíci zase stejná trasa a ještě lepší zážitky. Zjistila jsem, že je to něco, co mě naplňuje, je to opravdu skvělá možnost, jak si užít bžundu a zároveň pro sebe něco udělat. Pokaždé je ten pochod něčím odlišný, ať už změnou v počasí, ročním obdobím, nebo sníženým počtem mládežníků, ovšem to nevadí. Jsem ráda, že tam potkám lidi, co mají odhodlání to dojít do konce za každou cenu - je to velice povzbuzující a díky tomu vás to nenechá se vzdát. Sice tento pochod byl náročnější z hlediska únavy a nižším nočním teplotám, o to byla vetší radost z konce. Zkušenost je to úžasná, osobně si to vyzkoušela i má mamča a já na ni jsem hrdá. Sama chválila (a hlavně ty nakloněné rovinky), že to byl nezapomenutelný zážitek, a já musím jen souhlasit. Děkuji za takovou možnost, tak zase příště! :D

Lucí M.: Jak Miloš napsal, tak jdu plnit rozkaz xD Když mi Miloš napsal, že jde na Ještěd druhý měsíc za sebou, tak si říkám, ten se zbláznil. Moje slova proste: "Nejdu to nedám xD" A pracovně to vyšlo blbě. Ale jak jsem si to promítala v hlavě, tak si říkám, půjdu do toho. V práci jsem si to zařídila a já mohla napsat, že do toho jdu xD Každá taková cesta je jiná. Mužů sobě a všem okolo dokázat, že nejsem žádná líná bábovka a že to zvládnu i další měsíc za sebou. Když jsem přišla ke kostelu kde byl sraz a viděla jsem kolik nás jde xD bylo to vtipný xD Minuly měsíc 30 a teď 7 xD Vůbec nevím co napsat. Ty kopce ty krpaly (mírně nakloněnná rovinka). Bylo to náročný, ale jdu to po několikáté a super. I když člověk nadává, tak to dá xD xD xD Plno smíchu, srandy a to k tomu patří. Užila jsem si to maximálně. Potkala super lidi - toho si vážím - Sedm statečných. Hlášky už si fakt nepamatuji, ale bylo jich dost. Ta jedna je furt v hlavě - Moučník s pudrovým cukrem xD xD xD xD Víc k tomu psát nebudu, jinak bych tu byla ještě zítra :D Ale děkuji všem co šly a hlavně Milošovi :D
Ps: příště zas :D Ještěde těž se xD xD

Vdf - Ještěd 1.10.2021

Je nádherné vidět, jak nás pandemie vlastně rozpohybovala. Dostali jsme na chvíli útrum a jak jsme mohli, tak jsme vyrazili již na 3 cestu za poslední 4 měsíce xD

Pro někoho to může být už ohrané, ale ten či ta ještě neví, co se během té cesty prožije ;)

Tenrokrát jsme někteří (já) očekávali, že by mohlo i pršet, foukat a vůbec, že by mohlo být takové "zajímavé" počasí. K radosti asi všem ostatním ale nebylo a bylo krásné sluníčko :D a ani během cesty na nás nespadla snad ani kapka ze stromu :(

Sešlo se nás zase pěkných pár kousků, oproti července ;), a nutno dodat, že se objevili, opět, sportovci. To jsme ale ještě neměli potuchy, jací xD Moje nohy ty potuchy neměly stále, ale někdo to trochu odnesl xD

Při pohledu na účastníky, jsem raději zopakoval hlavní cíl pochodu: Cílem je dojít. Je jedno za jak dlouho.

No, tato moje věta se stejně minula účinkem. Někteří pojali chod jako závod se samotným časem - blázni xD Trhli se hned na začátku a vlastně jsme je neviděli už - nikdy xD Teda, některé až další dny ve škole a v práci.

Závod s časem byl ale nakonec no, chápeš, s časem nevyhraješ ;) Každopádně, ale padl rekord. První skpuině se podařilo stanout na Ještědu již v půl 6 ráno. No prostě úúúúúúúleeet - a to vlastně doslova. První skupina musela letět, aby to stihli takhle brzy.

To druhá skupina, ta si šla v klidu už od úplného začátku. Dokonce bych řekl, že to byl nejpohodovější start ze všech xD Žádné rychlé tempo, prostě lážo plážo xD

Cesta byla samozřejmě, jak jinak, prokládaná vtipy, příběhy a historkami a tentokrát dokonce tématy ze školy. Dozvěděli jsme se, že máme v hlavě hrocha xD

hypotalamus = hrochotalamus

Do konce cesty a dokonce i týden po pochodu byla tohle nejúžasnější myšlenka, na kterou si člověk vzpomněl na pochod xD Hrochotalamus - proto se mi tak nechce běhat, jsem pomalý, ale pořád bych jedl ;)

Na chatu Luž jsme přišli už za tmy. Sranda - první skupina tady byla za světla :D Venku čekaly Léňa a Dany a tak se ptám, protože byla trochu ziminka (jim ;) ne mě): "Proč nejste uvnitř."
"Protože je plno." Cožeeeee, plnoo, jak je to možné. Jako jasně, vždy tam někdo byl, ale plno. "Já chci teplý čaj xD". A tak jsem si ho musel vypít venku :/

O pár metrů dále (jestli jsi četl(a) předchozí příběhy, tak víš kde) jsme zase viděli Ještěd hezky v dálce svítit - no, rád bych řekl že nám na cestu, ale tak blízko jsme fakt nebyli xD Každopádně, obloha byla jak vymetená. Tolik hvězd jsem neviděl ani nepamatuji - nádhera. Chvíli jsme dokonce přemýěleli, jaká souhvězdí to vidíme, ale no, astronomové zrovna nejsem a tak to byla spíše chvilka, kterou jsme využili k odpočinku a civění někam jinam než na cestu xD

I přes pohodový a klidný start, jsme cestu zvládali docela rychle. Jasně, první skupina měla tak půl dne náskok, ale kdo by se chtěl měřit s raketou ;) Odpočinky byli krátké - že by byla zima?
Určitě ne, ale přeci proč odpočívat dlouho ;)

Dokonce jsme Jítravu zvládli projít docela rychle, což obvykle také není úplně pohodička a dorazili jsme na benzínku.
No potěž, ona nás nechce pustit doniiitř. To snad nemyslí vážně. Benzínka je přeci základ. To je místo, kam se 40 km těšíme nejvíc. No takhle to nejde. Jdeme ji ukecat a nakonec se to opravdu podařilo xD Řízek, moučník a teplý čaj, jako obvykle. Perfektní. Jednom doufám, že tam bude i příště a bude si nás pamatovat xD

Na benzínku máme ale i další hezké vzpomínky. Třebaaaa, jak si někdo "prohlíží" polévku na stole tak důkladně, až u toho usne. Sázky úplně sice nepadaly, ale tak trochu jsme očekávali, že ten obličej v polévce zkončí. Nestalo se to ale :/ xD

I na benzínce jsme pobyli o hodinu méně než obvykle xD A čekal nás hřeben. Ten úžasný úsek posledních kilometrů, na kterém se člověk pohybuje jak na vlnách nahoru a dolů xD Nemohli jsme se nepodívat na těžební stroje, které nám opět měnily ráz krajiny. Ale, ono nám to v tu dobu bylo tak nějak jedno, protože jsme se zase museli hýbnout nahoru xD

I naše druhá (a zároveň poslední) skupinka se nakonec po benzínce rozdělila a tak byly na cestě skupiny další :D Ta první z druhých dorazila na Ještěd v 9:28. Ta druhá z druhých dorazila kolem 10:50 a třetí z druhých dorazila těsně před 12. hodinou :D

Horký čaj, párek v rohlíku a posedět v místnosti před lanovkou. Jak krásný to pocit xD Venku totiž hodně foukalo :D

A co o této procházce říkají účastníci? :D

PS: Ono, pár účastníků chodí už pravidelně a těch slov, která ještě nepoužila, je pomálu. Ale chápeš, jdeme znovu a znovu :D

Já :DJe to procházka, na které najdeš sám sebe. Dojdeš na své hranice a možná ještě dál :D Poznáš, že cesta je významnější než samotný cíl. A nakonec zjistíš, že můžeš zpomalit, nemusíš se hnát, protože cíl je stále před tebou a na tebe čeká :)
Myslím, že ta cesta má každému, co nabídnout :) Vlastně se toho moc nemění. Námaha, cesta, úvana - vše je více méně stejné. Ale pokaždé si dokážeš, že o svých hranicích víš. Pokaždé to přinese další zkušenosti. Čím vícekrát půjdeš, budeš se potýkat s další hranicí - proč jdu znovu? Znám to, zvládl(a) jsem to, ale proč jdu znovu? :D Protože nepovolíš, protože každá ta cesta je zkušeností, že tohle ty zvládáš :D Je to úžasný čas pro sebe i s dalšími :)

Adam H.: Zjistil jsem, že v zimě je menší spotřeba jídla a pití. Taky nedoporučuju zastavovat. Delší zastávka = větší zima.

Ančí (Auuu): Opět další neskonalý zážitek. Tentokrát byla jediná výjimka a to, že byla fakt zima! Sakra, kdyby jsme šli o týden dříve, bylo by tepleji. :) Bžunda po cestě byla jako pokaždé, ovšem co nebylo tak skvělé, že nás skoro nepustili na benzinu, nesmysl. Naštěstí Miloš to ukecal a mohli jsme si sednout do tepla, dát si čajík a něco dobrého na posilněnou, jinak by z nás byli rampouchy. :) Ještěd byl zahalen v mlze, a temnotě, byl vidět jen chvílemi, a mysleli jsme si, že tam snad nikdy nedojdeme, ale došli jsme, i když tam bylo jak na Aljašce. (Ne fakt tam byla klendra) :D Nikdy člověk neví co ho čeká, ale když nepůjde tak to nezjistí, vždy je to něčím speciální, počasím, počtem lidí co jde, i přesto všechno je to vždy úžasný zážitek.

Vdf - Ještěd 25.02.2022

Autor: Léňa (pravidelná turistka)

Únor, jak krásný to zimní měsíc na zdolání další výzvy. Naše hojnost byla poněkud malá, není se čemu divit. Šílenců, kteří by chtěli tuto cestu zdolat v zimě, moc není. Nakonec se nás dobrodruhů sešlo šest, tři kluci a tři slečny. Odbila 16. hodina, ještě chvíli jsme čekali, zda nedorazí nějací opozdilci.

Nikdo nikde a tak jsme se v 16:10 hodin vydali na cestu.

Spousta zábavy a smíchu (jsem zvědavá, kdy je to přejde). První krátkou sváču jsme si dali před lesem na Luž. Pomalu se stmívalo, byl čas vyrazit dál. Cesta k cíli je ještě za mnoha kopci, řekami, lesem. Ach ne, první nakloněná rovina. Tak ta mi fakt nechyběla. Přibližně v půlce nakloněné rovinky byl čas dodržet pitný režim. Patrik a Filip šli napřed, byli už na vrcholu kopečka(pozn. redaktora "Šlo o nakloněnou rovinku, žádný kopeček. ;)"), blikají na nás baterkou. V ten moment u nás byla prohlášena věta na Barču "zamávej jim taky" (samozřejmě bylo myšleno baterkou, když byla tma). Jen asi ne všichni pochopili. xD

První mapa, kdo asi najde Ještěd. :D Čas na odpočinek, ale mně byla zima, tak jsem šla napřed. Tuto cestu absolvuji již po sedmé, přeci se už nemůžu ztratit (pozn. redaktora "xD xD xD xD"). Byla jsem ponořená do svých myšlenek. Užívala si ticho, tmu a klid. Až do momentu, kdy jsem slyšela sem tam spadnutí a křupání větví. V ten moment jsem si uvědomila, že cesta ve dne a po tmě je poněkud jiná. Přestala jsem být přesvědčena, že jdu dobře. Zastavila jsem a rozhlížela se. Nikde nikdo. Počkám raději na ostatní. Pět minut uplynulo a nikde nejsou. Začala jsem mít strach. Napsala jsem Milošovi. Zpráva se odeslala o několik minut později. Když jsem stála na místě, bála jsem se víc, než když jsem šla. Tak jsem raději pokračovala pomalu dál. V dáli za mnou byly slyšet hlasy ostatních. Pořádně se mi ulevilo, nejdu špatně. Potíž byla, když se hlasy opět oddálily a světla zmizela. V 19:42 jsem došla na chatu Luž. Zvoní mi telefon, druhá skupina se asi tak trochu ztratila. Po půl hodině dorazil i zbytek mé skupiny. Všichni jsme si objednali, odpočinuli jsme si v teple.

Byla tam milá slečna, jako obsluha. Někdo z naší partičky si ještě chtěl něco objednat a v ten moment začala úvaha o tom, zda to je paní, či slečna. "Paní" to by jí mohlo urazit. A tak vzniklo oslovení "ženo". xD

(Vsuvka redaktora: Nesmíme zapomenout týpka sedícího v restauraci až do zavíračky, jako my, který se dozvěděl, kam jdeme. Tak nám objednal malé skleničky se zajímavým obsahem. Prý "na posilněnou". Joo sranda, když se všichni napili a jeden malej tam zbyl, protože já nepiju xD Začala úvaha o tom, kdo vypije toho posledního. Ale úvaha a debata nebyla tak dlouhá, protože Patrik natáhl ruku a bylo.)

Naše cesta směřuje na Horní Světlou. Krásně svítí. Kdo? Ještěd. "Vidíte ho taky?" Ozval se ohlasně, nadšeně, ten není už tak daleko. Určitě, kdyby šel vidět a Miloš si z ostatních neudělal jen srandu. xD

V Krompachu byla zastávka u chaloupky, kde svítila televize. Všichni se zastavili a začali čučet někomu do obýváku na dokument v televizi.

Hlasitý smích začal pomalu utichat. Není se čemu divit, zima i tma do nás dávala únavu o mnoho dřív než obvykle. Bylo už hodně hodin a najednou u lesa bylo větší auto, svítilo se v něm. "Kdo je vzhůru v tuhle nekřesťanskou hodinu? A proč stojí zrovna tu?" vrtalo hlavou asi nám všem.

V Petrovicích jsme okoukli novou zastávku, odpočinuli si a hurá do Polesí. Únava nás přepadala čím dál víc. Hned na prvním odpočívadle jsme to na půl hoďky zabalili. Hlavy postupně popadaly na stůl, ale zima nás donutila jít brzy zase dál. Pomalu, ale hodně pomalu začíná svítat. Je 5:02. A je to tady, jsme na benzínce v Jítravě. Jak bylo řečeno v předešlých pochodech, to je přeci základ! Klid, ticho a teplo. Usadili jsme se na židle, někdo se hned vypnul. Někdo si zase nacpal bříško.

Čas jít do té Sibiře ven. Přiblížit se opět k našemu cíli! Další nakloněnáááááá rovinkaaaaaaaaaaaa. Tahle je fakt skvělá na zahřátí a rozhýbaní ztuhlých nohou. Taky je pěkně nekonečná. Když jsme se vyšplhali na hřebenovku, rozdělili jsme se na dvě skupiny. První skupina šla napřed. A my šneci jsme šli svým tempem. Není podstatné, za jak dlouho tam dojdeš, ale že dojdeš a nevzdáš se!! Nikdy nepůjdeš sám, takže se nemusíš bát! Poslední místo patří nám s Milošem. ;) Začalo pěkně sněžit. Konečně se někomu splnilo přání... (Moje přání to fakt nebylo).

Nechápu, fakt nechápu, jak se někomu může ten sníh či déšť líbit. Chápala bych to ještě, kdybychom ho pozorovali někde v teple za oknem, ale ne když nám padal do obličeje. Všichni jsme byli tak unavení, že jsme téměř nemluvili.

Pod Ještědem v takovém stánku na nás čekala první skupina. Chvíli jsme poseděli a následně jsme se s touto skupinou rozloučili. Měli to "za pár", ale vzdali na dohled od cíle. Chybělo už jen pár kilometrů, utíkalo to strašně pomalu. Přišlo mi, jako kdyby se Ještěd spíše vzdaloval, než přibližoval.

Stoupání k samotnému vrcholu bylo nekonečné. Čím víc, jsme se přibližovali, tím víc sněžilo, mráz nám běhal po zádech. Zatáček bylo nespočet.

A je to tady! Jsme tu! V 14:25 hodin jsme došli na vrchol Ještědu.

Odměnou za náš náročný výstup, byl vítr a mlha s dohledem na pět metrů xD Takže jsme se pokochali výhledem a šli opět dolů. Tentokrát pěšky, protože lanovka je mimo provoz.

Další cestu plnou vzpomínek a zážitků máme splněnou. A můžeme se těšit na další pochod.

Zkus i ty posunout své hranice a pojď příště s námi!

A co o této procházce říkají účastníci? :D

Bětka: Cesta byla super, samá nakloněná rovinka... Ale nejlepší byly ty přestávky, to jsme si vždycky poposedali a kecali jsme :D . Ale na to jak jsem špatně šlápla a pak měla místo boty vodní nádrž, budu vzpomínat do smrti.

Patrik: Cesty na Ještěd jsem se ze začátku trochu bál, také jsem šel jen v mikině, ale jakmile jsme vyšli, zdálo se vše v pořádku. Přišlo mi skvěle, že nás bylo méně a tak jsme se vždy nějak shodli na přestávkách. Padlo dost vtipných hlášek ("Pane učiteli jak daleko jsme?" "No, asi tak v půlce"). Celou cestu jsem byl plný energie dokud jsem se nezastavil. Noční procházka lesem a hledání té správné cesty kdy jsme na sebe mávali čelovkami je nezapomenutelná. Taktéž sledování dokumentu v televizi skrz okno baráku. A samozřejmě nejlepší pocit z pokoření této náročné cesty.

Filip: Kopec, pivo s divným týpkem, kopec, kopec, rovinka a zase kopec a benzinka a kopce. A problém s kolenem.

Vdf - Ještěd 10.06.2022

Je tu červen, sluníčko svítí, písek září a čirá voda láká na schlazení. Joo volno, dovolená, kempování, představ si, co chceš, ale rozhodně to není to, oč tu běží :D

Sešli jsme se v tomto počasí, tento den, abychom znovu vyzvali cestu na Ještěd na souboj. Někteří už víme, že to bude sranda - zpočátku, ale dříve či později to bude boj s psychikou, bolestí svalů, praskáním puchýřů a únavou. Bude to neskutečný boj, ale znovu jsme vyrazili, abychom tento boj znovu vyhráli.

Možná tě zajímá, proč pořád chodíme tuhle cestu. Proč raději nesedíme doma u kompu nebo v baru. Proč se raději neválíme někde u bazénu s nápoji a nevyhříváme se na sluníčku. Odpovědi se různí, ale všechny spojuje jeden fakt - sedět doma, v baru, válet se u bazénu a vyhřívat se na sluníčku můžeš kdykoliv a nic z toho tě tolik nenaplní, jako pocit, že jsi zvládl(a) tento pochod. Ano, i tento pochod lze uskutečnit kdykoliv, ale šel či šla bys jej sama? ;) To se raději připoj k nám.

A tak jsme se odhodlali a s úsměvy na tvářích a hřejivých pocitech v srdcích vyšli. Bylo nás 19 a těch, kteří už tuhle cestu zvládli, 9.

První kilometry ubýhaly skoro samy. Vzpomínali jsme na cesty předešlé. Hned na ulici Plzeňská, jak jsme na ní před rokem zastavili dopravu. Neušli jsme snad ještě ani kilometr a Honza už: "Už jdeme deset minut.". No, je super sledovat čas takto brzo, ale obávám se, že brzy pozná, že je lepší čas nesledovat :D

Ostatně, ani spěchat se nevyplácí, ale to už jdou někteří svižným krokem kupředu :D Kdo ví, já už teď tedy ano, ale chápeš, před tím jsem to nevěděl, jak s nimi tato svižná chůze zamává. Nebo to bude kámen v botě či něco jiného, kdo ví. Ne vždy se všem podaří cíle dosáhnout, ale to je už realita. Každý ví, že to bude vlastně boj osobní. Druzí mu nijak zvlášť pomoci nemohou. V momentě, kdy všechno bolí a dostavuje se únava, je to jen o každém jednotlivci. A právě ty můžeš být příště také ta osobnost, která bude bojovat osobní boj, jak jej bojujeme nyní mi na třetím kilometru xD

Luky si staví super cíl a to, že na Ještědu bude před oběděm. No, pro něj to bude, řekl bych, pohodička. Minule tam totiž vylítl s prvními někdy kolem šesté hodiny rano. Ale také vzpomíná, že i když tam byli rychle, neměli, jak se jednoduše dostat dolů a volali si taxi xD Tý vajdaaa, ten taxikář se musel hodně divit, když slyšel v 6 ráno, že chce někdo z Ještědu xD

Ale taková je celá cesta - plná překvapení xD

Za chvíli se za mými zády ohlásil zajímavý rozhovor, ve kterém Honza s Lukym baví o sušeném ananasu. Honza říkal Lukymu, že sušený ananas jsou taky křížaly. On je přeci z vesnice a všechno sušené ovoce pro ně jsou křížaly. Tak jsem se tak zeptal: A vy jste měli na vesnici ananas?"

První mega veliké překvapení přišlo na chatě Luž. Zatímco první skupinky popíjeli a my se ještě vláčeli, tak při našem příchodu - zavřeli. No to je něco neskutečnýho. To je poprvé za těch pár let, co chodíme, že by tady měli zavříno. Já chtěl svůj čajíček. No tohle fakt ne. Potkali jsme i jednoho ubytovaného, který se tak nějak pozastavil nad tím, že by nás snad i dovnitř pustil. Chápeš, čaj bychom si uvařili sami a asi bychom jim to i zaplatili. Samozřejmě, po stržení mzdy xD Tak tohle byla ale podpásovka.

Vyrazili jsme dál a Filip: "Tak půjdeme dál a najdeme další hospodu." Nooo jasnééé, ale první "hospoda" je až benzínka za dalších 30 kilometrůůů xD

Tady je přesně ten moment, kdy si dělám srandu toho, jak je Ještěd blízko xD A když potom najdeš Ještěd tam daleko na obzoru, tak to je až k neuvěření, že se tam někam dostaneme ještě zítra. Ale přesto, říkám: "Ale do té dálky se raději nedívejte." a Lukáš: "Mě to oči stejně nedovolují. A jeje, už jsem se podíval. No to je nemožné." xD

A pozoooor, přišel můj super omyl xD Normálně dole po silnici vznikla nová hospoda a ta měla otevřeno xD A tak jsme si na chvíli poseděli.

Áďa měla trochu strach, že nenajde záchody. A tak jí Roman vysvětlil cestu. "To půjdeš po schodech nahoru, potom doleva, doprava, úplně dozadu a tam budou dveře. Zamčené. Hmm, budeš potřebovat klíč. Ten bude mít obsluha. Takže se budeš muset vrátit. No, potom zase, po schodech nahoru, doleva, doprava, úplně dozadu a zjistíš, že tam není klika. Tu najdeš ..." Áďa: "Počkám do lesa." xD No jooo, záchody byly hned u vchodu xD

Mám dojem, že to bylo i někde poblíž této hospůdky, kdy Vašek začal prosazovat, že chce bramboračku. Smůla, neměli. Ale on ji chtěl. Tak jsme mu dávali možnost, z čeho ji může udělat - v lese najde hlízy, nějaké ty bylinky tam určitě taky rostou a kousek vedle je potok ;) Ale moc se na to netvářil xD

Tma, les, prase nikde, cesta pohoda. To je hlavní. Kecáme kecáme a najednou: "Tuhle křižovatku fakt neznám." Počkat, mi jsme šli jinudy, ale ne úplně špatně. Jenom jsme zapomněli odbočit. To je ale super příležitost, protože skupinka, která šla původně před námi, odpočívá asi o 300 m zpět :D No jasně, zhasnout a jde se strašit :D Dostal jsem se na vzdálenost cca 3 metrů, když kdosi řekl: "Nechce někdo rozsvítit?" Baterka se rozsvítila a přišlo překvapení - já XD

V Petrovicích jsme tentokrát nekempili na přechodu, ale rovnou na busové zastávce. Odpočinek byl trochu delší, ale další cesta o to příjemnější. Co nevidět, jsme totiž museli projít polem. To jsme věděli. Vždy tudy chodíme. Ale tentkorát ta tráva byla nějak vysoká a hlavně - mokrááááá xD

Když jsme to ale zvládli, tak jsme přišli na to, že nám pár lidí chybí. A tak stojíme u pole hledáme baterky. Najednou se dvě ukázaly. Tak voláme, voláme a ty dvě baterky najednou začnou zamtkovat a utíkat. Cožeee? Ahaaa, to asi ve dvě ráno byl na poli ještě někdo další než my xD xD Nevím, koho napadlo na ty osoby volat něco ve smyslu: "Nezdrhej, viděli jsme tě." A potom něco o kradení xD xD Ale je fakt, že ve dvě ráno v mokrém poli jen tak někdo nechodí - víme ;)

Dorazili jsme hustě pozdě (5:18) na benzínku a tomu neuvěříš, byla tam stejná paní, která nás minule nechtěla pustit dovnitř xD A tak jsme slušně pozdravili a říkám: "Dobrý den, Vy jste tady byla i minule, že joo?" Ona: "Vychytala jsem vás už potřetí." xD xD xD Ale hezky se o nás postarala. Jenom jsem nepochopil to koště natažené tak, aby hosté nechodili na záchody. Proč vždy vychytáme čas, kdy se vytírá? No, koště jsme překročili - čekali jsme dost dlouho ;)

Po benzínce jsme hledali barák se zahradou na střeše a našli. Ale no, chtělo by to trochu zastřihnout trávu a urovnat trávník.

Možná to bylo únavou, ale s Romanem a Áďou jsme zavzpomínali na jednu pohádku - Zootropolis. Jak tam jsou na úřadech strašně rychlí - lenochodi xD Na červené dřevo i hafana převlečeného na mimino xD

Cestu po hřebenovce si určitě všichni užívali - hlavně nováčci. Lukáše totiž u chaty Luž znepokojilo, že jdeme jiným směrem než přímo na Ještěd. Tehdy jsem mu vysvětlil, že tohle ho zrovna stresovat nemusí, ale ať počká, až se cesta bude snižovat, přičemž, my budeme potřebovat stoupat. No a je to tady. Hřeben = klesání, stoupání, klesání, ale ten Ještěd je přeci jenom trochu vysoko :D

Kdo chtěl, tak si taky vyzkoušel "krkolomák". To je takový ten první kopeček, který se dá obejít po cyklostezce.

Na parkovišti na Výpřeži jsme si dopřáli menší delší odpočinek a vydali se opět po červené. Ano, i nahoru na Ještěd jsme lezli po červené a byla to super cestička :D

Ve 12:11 jsme všichni stanuli unaveni a zničeni na Ještědu. Společné foto, zelňačka, párek v rohlíku, knedlíky a prý měli i tu bramboračku a šlo se dolů. No jooo, když nejezdí lanovka, tak se musíme nějak dostat na tu tramvaj xD

Stále myslíš, že je to nemožné? :D Tato cesta má už téměř desetiletou historii a to mluví samo o sobě :)

A co o této procházce říkají účastníci? :D

Bětka R.: No,pochod na Ještěd jsem si zase a opět užila... Sice jsem opět nedokončila, ale věřím že příště již dojdu. A to i přesto že před každým dalším vyšlapem mudruji, že příště už vážně nejdu. :-D

Filip H.: Na cestě narazíte na hodně problémů, ale i tak se s nima umíte vypořádat, protože vás tahne ten výhled z toho Ještědu.

Elza B.: Mé přání? Už nikdy víc! - beztak tedy zase půjdu.. xD xD Myslím, ze s dobrou obuví se to dá zvládnout. U každé "mírně nakloněné rovinky" (jak tomu Kafka rad říká) jsem se chtěla zabít a cesta "lanovkou" dolu byla taky moc příjemná. Na mé nohy asi nejhorší pochod na Ještěd, co mohl být, ale moc jsem si ho užila! Jsou tam super lidi a vždycky je to sranda.

Míša M.: Před začátkem cesty jsem si říkala, že takovouhle procházku hravě zvládnu, když mě na ní pozvala kamarádka, a taky že jo. Jediné nejbolestivější zážitky jsem asi měla z dlouhých pauz, ze sezení na lavičce a poslední kopeček už jsem chtěla mít tak trošku za sebou, protože mě už bolely nohy a kamarádka byla pozadu. Takže chci říct lidem, co chtějí na tenhle zážitek, že by si měli dobře promyslet, jestli to zvládnou a taky podle toho jít. Pokud tam jdete jen kvůli dobré partě lidí, nebudete litovat, ale asi skončíte už v půlce. Jinak po té (pro mě) procházce jsem snad živější než před tím a je fakt, že bych si to zopakovala strašně ráda a těším se, až tuto partu lidí znovu uvidím... ♡♡♡♡

Luky V.: Na začátku jsem si v duchu říkal, že to asi brzo leavnu, po tom co jsme ušli asi cca 10 km za asi 6 hodin. Ale nakonec jsem šel dál. Všem jsem okolo sice pořád říkal, jak to dám, ale přitom v duchu, jakože né no. Nejhorší bylo taky ráno sice kousek před benzínkou ale strašná zima, taky ta cesta dolů z Ještědu na zastávku (protože lanovka to tak trochu leavela XD). Přimělo mě rozhodnout jít na ještěd to že: co lidi vyprávěli, takže tu srandu, utrpení, taky ten skvělý pocit dojít to, Kafka, ale taky překonat sám sebe. Poselství asi takový, že kopec neexistuje jenom samé rovinky (to pochopí jen ten kdo teprve půjde nebo byl). Teď po asi 14ti hodinách spánku tu sedím venku s kávou, nohy jsou katastrofa celkem jakože bolej hlavně ty puchejře, ale pro tu srandu na cestě, skvělý lidi co jsem poznal, srandu s kafkou a s jeho pořád vysmátou náladou, pro ten pocit vyšplhání na ještěd, a hlavně pocit dojet domů a sedět po několika hodinách spánku s tou kávou. Příště pojedu zas. XD

Patrik J.: Před začátkem cesty jsem se trochu bál, že se mi nebude chtit, ale jakmile jsem zapojil své nohy a vydal se kupředu, už to ělo samo. Začátkem jsem šel vzadu, po asi kilometru jsme se s kámošem vydali do popředí. On se pak odpojil a já šel dopředu za těmi, kteří šli v úplném popředi. Jsem ten typ člověka, že čím pomaleji jdu a čím víc mám přestávek, tím náročnější to pro mě je. Takže jsem se přidal k partičce o dvou klucich a jedne holce a uháněli jsme společně k cíli. Mnohem lepší, než moje minulá zkušenost, kdy jsme měli hodně přestávek a šli jsme pomaleji. Nohy mě sice bolely o trochu víc a ke konci už jsem bojoval o síly, ale nakonec.. O to tu jde, ne :D. Od toho výzvy jsou :D. Ke konci člověku kilometry už ubývají hodně pomalu a člověka táhne téměř jen touha po výhře a poslední zbývající síly, ale narovinu si myslím, že ten pohled z Ještědu dolů a v kombinaci se skvělým pocitem výhry za to opravdu stojí :D. Je skvělé mít po svém boku někoho s kým sdílet své pocity z toho, že jste to společně dokázali :D. Sice možná budete společně říkat, co vás to napadlo, sem jít, ale příěště se kvůli tomu pocitu pravděpodobně objevíte znovu. A to, i když to nezvládnete až do konce. Aspon tak jsem to měl já.
PS: Každému bych doporučil, si tuto výzvu alespoň vyzkoušet. Je jedno, jestli si myslíte, ře na to nemáte nebo nejste zrovna sportovní typ. Ujde to i netrénovaný člověk. Stojí to za to! :D

Roman N.: Poprvé jsem měl na mále to dát. Teď na podruhé to vyšlo i počasím a byl jsem lépe připraven. Těším se na známé přísloví: "Do třetice všeho dobrého i zlého." A bramboračka už je v passé, na místo ní jsme našli skvělý štrůdl. Takže pan Kafka má postaráno o moučníky. xD xD Děkuji za možnost jít s vámi.

Vdf - Ještěd 30.09.2022

Tato výprava byla naprosto UNIKÁTNÍ.

a) Když se podíváš na datum první výpravy, zjistíš, jak dlouho se trmácíme na Ještěd z Varnsdorfu.

b) Trvala nejdéle. Vyšli jsme v září a došli v říjnu xD

c) Šla s námi osůbka, která šla i vůbec první výpravu :D

Ještě, než jsme vůbec vyšli, měli jsme prvního kolemjdoucího. Sedíme si tak u kostela a jde kolem jeden pán: "Vy budete otevírat? (dveře kostela)"
"Kdepák, my jdeme na Ještěd."
"A v kolik vám to jede?"
"Fááákt, my jdeme pěšky na Ještěd."

Ten výraz v jeho očích bych přál vidět každému xD

Chvíli jsme čekali na poslední, ale velmi důležitou osůbku :D A vyrazili jsme. Tentokrát nás šlo počtem tak nějak normálně, ale z těch 15ti lidí, byli jenom 4 nováčci. To je už pěkný počet. Přesto si tento turnus vyžádal své oběti i z řad zkušených cestovatelů.

Naprosto nečekaně přišel první těžký okamžik chvíli po hodině chůze. Ještě, než jsme se dostali na chatu Luž, ozvalo se: "Já už nemůžu." Ale neboj, nakonec i tato osůbka to zmákla :D

První les, první nakloněné rovinky, ale někteří vypadali, jako by už byli na Ještědu xD

Na chatě Luž to bylo pěkně :D Museli jsme sedět venku. Když jsme totiž obsluze řekli, že nás je 15, tak řekli, že dovnitř nemůžeme, že tam mají ubytované. Ha, to nás ale nemohlo odradit od teplého čaje a některé od palačinek ;)

Zbývá posledních 14 kilometrů a už jsme šli taaaaaak pomalým tempem xD Ty poslední kilometry jsou faaak ubíjející - hrozně dlouho se táááááhnoooooouuuu xD

Jooooo benzíííííínkaaaaaaa xD To je základ xD Jenom, co se otevřeli dveře, koho to nevidím, už po třetí za sebou ta stejná paní za pultem xD Chudák, tak ta si nás vybírá.

S úsměvem na tváři: "Dobrý den, to jste zase vy že ano? To se vidíme už asi po druhé ne?"
Bez úsměvu na tváři: "Po třetí."
"To jste ráda, že nás zase vidíte."
"Uvažovala jsem, že skončím."
Coooooo xD xD xD chudák :D A přitom tam ani bordel (hluk) neděláme. Ono, taky na to nejsou síly xD

Možná to bylo trochu rychlejší tempo, nebo souběh jiných vlivů, ale z naší početné skupiny se 4 odpoutali a tentokrát nedošli. To ale vůbec nevadí. Cesta je to náročná, a ne každý den jsou naše těla připravena na takovou zátěž. Všichni došli s limity svých sil.

Z benzínky jsme po pár (fakt pár) kilometrech zastavili, posadili se na cestě a dali se do rozhovoru. Potom jsme leželi a kecali. A najednooooooouuu: "Chrup. Cooo, ty jo, já spal?" xD

Tak jsme se pomalinku zase zvedali a vydali se na cestu do toho prvního krkolomáku, protože nahoře na nás čekala dvojka. Už nám i volali, kde jsme xD Nooo, asi jsem jim neřekl, že jsme spali xD

6:30 "Hele, za šest hodin bychom tam mohli být." (Jak naivní představa xD)

Cesta po hřebenu utíkala strááááááášně rychle.
Ano, byla v tom troška ironie xD

Po nějakých 19ti hodinách na Ještědu stanula poslední, druhá skupinka :D

Po deseti letech jsme tak znovu úspěšně zmákli tuto výpravu.

A co o této vycházce říkají účastníci?

Miloš K.: Dnes je zvykem získat všechno rychle. Pro cíl této cesty to ale neplatí. Přijdeš na to, že vytrvalost je velmi cenná vlastnost.

Viky T.: Chtěla jsem zažít ze školy dojít pěšky domů a podniknout i něco jiného než jet domů vlakem a pak se doma válet a užívat víkend. Říkala jsem si, že se má zkusit vše a tato výzva mě lákala už od prváku a chci ji překonat. Vlastně byla celou cestu sranda. Člověk pozná další lidi, kteří to jdou zdolat ať už poprvé nebo klidně opakovaně. Nejbolestivější bylo asi posledních 500 m na Ještěd a pak cesta z Ještědu. Ale myslím si, že za to ta cesta stála. Myslela jsem si, že ta cesta bude masakr, ale mýlila jsem se, je to krásná cesta. Myslím si, že by si to měl vyzkoušet alespoň jednou každý, protože tady člověk o sobě dokáže zjistit i jeho hranice. Cesta se mi líbila, byla sranda a určitě se těším na další výpravu.

Týnka S.: Ahoooj :) Tenhle pochod na Ještěd jsem šla po 2. Minule jsem to došla až nahoru, letos jsem samozřejmě chtěla též, ale koleno mi to nedovolilo. Každopádně, jestli se rozhoduješ, zda máš jít? Tak neváhej a běž :) Stojí to za to, za ten zážitek. Po cestě se sice setkáš s mírně nakloněnou rovinkou, ale vážně to stojí za to. Zažiješ plno srandy, plno hezkých vzpomínek. Pro ten pocit a zážitek ti ta cesta stojí. Takže neváhejteee a pojďte příště s námiiii!???? Můžeš taky zažít pana učitele v akci jako pana doktora ???? O pár puchýřů jsme se postarali xD

Terka S.: Ještě, než jsem se na tu cestu vydala, ptala jsem se kamarádů, co už šli, jak strašný to je. Ačkoliv pár kopců zmínili, to nejhorší vynechali :D Ze začátku byla cesta docela fajn, ale později s bolavými nohami a únavou se mi šlo hůře. Chtěla jsem to vzdát,už mi chyběl jen kousek, ale hecla jsem se a musím říct, že na tohle jentak nezapomenu. Takže jestli se rozhoduješ, zda jít, určitě jdi. Je to sice náročná cesta, ale za ty zážitky to stojí. Věř mi. Je to něco, co jen tak nezažiješ a budeš si to pamatovat hodně dlouho. Ikdyž po cestě pocítíš pár slabých chvilek, dej do toho všechno a pokus se dojít. Budeš potom pyšný sám na sebe, co jsi to zvládnul.

Ondra M.: Je to super akce. Vždy se sejde super parta a pokaždé je mnoho smíchu a ještě více utrpení.

Kotě :) Zdraviiim, Cesta z Vdf na Ještěd byla skvělá. Byla plná srandy, dobrodružství ale také bolesti :D Myslím si, že je to dobrá zkušenost a možnost zjistit, co ve vás je. Doporučuji si vzít náhradní ponožky :DD

Statistika

Po deseti letech to chce trochu statistiky:

• Počet vyzyvatelů: 96
• Počet vítězů: 85 + já xD
• Počet výprav: 16
• Ušlých kilometrů: 848 km
• Protrmácených hodin: 300 (orientačně vzhledem k nedošlým prvním pokusům)

VELMI si vážím každého, kdo tuto výzvu přijal a věřím, že každému tato výprava utkvěla v paměti.

Pamatuj, že jsi přijal(a) obrovskou výzvu a tuto výzvu jsi zmákl(a) do konce svých fyzických i psychických sil. To si pamatuj. Dokážeš více, než myslíš!

Vdf - Ještěd 01.12.2023

Než jsme opět vyrazili, dlouho jsme termín odkládali. Nakonec jsme to ještě tento rok chtěli zvládnout a tak jsme vyšli v tento krásný termín.

Nečekaně, venku bylo sněhu dost a teplota pod nulou xD

Před kostelem jsme se sešli trochu později. Nějak to nešlo :D Ale to vůbec nevadí. Výzva byla skvělá :D

Všichni jsme byli nadšeni zatím xD

Po prvních kilometrech některým došlo, že zima na nohy asi bude a je opravdu potřeba, mít vhodnou obuv - do sněhu :D

Tma přišla brzy - opět nečekaně v toto roční období. Ale nevadilo. Cesta až do prvního lesa byla v pohodě. Hezky odhrnutá. Pak ale přišlo úplně něco jiného.

Sníh hluboký, cesta rozhodně neprotažená xD Stoupání xD Ale malé. Z hlediska celé cesty jsme pořád šli po rovince či jen nakloněné rovince xD

Během cesty pod Luž jsem někde ztratil baterku. Netuším kde, ale párkrát jsme zastavili, tak mi asi spadla.

Každopádně procházka lesem za tmy a sněhu je pěkná. Jen se nesmí moc myslet na mokré nohy a nohavice a zimu.

Kolem 19:30 jsme byli na chatě Luž. Svítlo se tam a tak jsme se těšili, že si dáme horký čaj. Vlezli jsme dovnitř a obsluha nás hned "spražila", že budeme muset být ale rychlí. Žádný problém. K čaji jsme si někteří objednali česněčku a už jsme baštili. Stihli jsme si i převléct ponožky a trička a potom pěkně v suchém vyšli dál.

Opět někteří minuli odbočku vlevo po červené. To značení je špatně vidět i za světla v létě natož v zimě za tmy xD

Pokračovali jsme pomalu ale stále. Museli jsme. Některým byla zima. Nohy a záda některých byly bolavé.

Přišli jsme z lesa před Krompach a první dvojice končí. Škoda jen, že zrovna Bětka šla už počtvrté a počtvté nedošla.

Bětka : Ještěd | 0:4

Pokračovali jsme dál a na Babiččiném odpočinku jsme na delší chvíli skejsli. Přístřešek ze tří stran krytý. Jeden nedostatek však - vítr foukal tou jednou otevřenou stranou, takže sníh byl všude xD

Přišli jsme lesem do Petrovic a opustil nás další člen výpravy. Nic se neděje. Není se čemu divit. Nikdy neovlivníme úplně vše a může se stát, že se různých okolností sejde v jeden okamžik více.

Každopádně při čekání - zima xD

Vlezli jsme do lesa. Šli jsme bez zastávek, abychom se zahřáli. Došli do Polesí a končí další.

Nyní už jsme v počtu, ve kterém dojdeme, ale to ještě nevíme.

Benzínka je základ.

A taky, že ano. Řízek, moučníček xD (víte, jak to chodí). Ohřát se, převléknout ponožky a hurá na posledních pár kilometrů :D

Cesta na hřeben byla super. Zahřáli jsme se. Pak to už ale bylo horší. Stačila minutka a mrzli jsme. Do této doby jsme nemuseli mít rukavice, ale teď to bez nich skoro nešlo. Pomalu ale vytrvale a stále jdeme vpřed :D

Až na pár minut odchylky jsme všichni na Ještědu (10:30) xD

Perfektní výzva, pevné odhodlání, stojí to za ty vzpomínky :D

A co o této vycházce říkají účastníci?

Miloš K.: Cesta v zimě byla jako vždy náročná. Málo pauz, protože teplo při odpočinku rychle odchází, občas hlubší sníh, sem tam prosmeknutí. Nebylo to ještě nic. Od 4 hodin ráno byl takový mráz, že stačilo, abychom se zastavili ani ne na minutu a už jsme mrzli. O to větší je potom pocit úspěchu, že jsme tuto cestu zvládli.

Dan H.: Pokud máte nutkání se účastnit a vaše hlava říká kašli na to. Poslechněte ji. Pohádková procházka. Všude tma samý led a sníh, sem tam dokonce i bazina. Srnky přimrzlé k silnicím, ptáci umrzali za letu, ale stálo to za těch 5 minut na vrcholu. Dodám jen poslední věc "ještě teď klepu sníh z nohavic" Určitě zopakuji, když to někdo časově správně naplánuje + Mildo zařídit více sněhu.

Jiří T.: Procházka byla plná nových zkušeností byla to zábava a také velká výzva. Moc se těším na další takovou procházku :)

Kotě :) Zdravím, cestu na Ještěd jsem absolvovala několikrát a musím říct, že pokaždé to bylo skvělé rozhodnutí. Nejen, že máte šanci se dostat na pokraj svých sil, ať už fyzických či psychických a zjistit, kde jsou vaše hranice. Ale také vás ujišťuji, že po cestě zažijete hodně skvělých a nezapomenutelných zážitků! Pocit který nastane po dosáhnutí cíle je nepopsatelný a k nezaplacení :D Určitě doporučuji každému, kdo si myslí že na to má, nebo o tom minimálně uvažuje. Na druhou stranu, není to jen tak, je to náročná cesta a určitě bych to nepodceňovala. Za mě to nejhlavnější je, mít správně vybrané boty, určitě nedoporučuji klasické tenisky- ale taky se to dá :D Další, ze mě důležitá věc- náhradní ponožky!!! nepromokavé boty jsou super, ale i tak je potřeba ponožky vyměnit. Taky si nezapomeňte vzít něco dobrého na doplnění energie a dobrou náladu. Je toho spousta, ale to bychom tady byli dlouho :D Seberte odhodlání a dokažte, že na to máte! Držím palce!

Šimon P.: Nezastavovat se, když je zima. Bude ještě větší zima.

Láník Arný zabiják hor...: Dost se tu chytila hláška že benzínka je začátkem (myslel "základ" pozn. redaktora)... Pro mě to bylo obráceně. V tu chvíli, co jsem přišel na benzínku, takto byla cílovka, páč jsem byl tak psychicky a fyzicky vyčerpán, že jsem už nevnímal. Jen jsem šel dál a bolest a zimu jsem kompletně přestal vnímat. Takže děti pokud jste až na benzíce, tak to vzdejte dokud můžete, páč pak na to už nebudete mít sílu :D

Pamatuj, že jsi přijal(a) obrovskou výzvu a tuto výzvu jsi zmákl(a) do konce svých fyzických i psychických sil. To si pamatuj. Dokážeš více, než myslíš!